Valencia

ten den bylo zrovna zima, ale jiné dny by to šlo i v plavkách

do Valencie jsme přijížděli 27. prosince večer již za tmy. první valencijský projev byl zápach „prasečáků“, který naštěstí po několika ujetých kilometrech směrem k centru vymizel a už se ten den neobjevil. bylo nám pak řečeno, že Valencie je španělská stoka. je tam sice sucho, ale bordel. takže jsme ten zápach později ještě pocítili. čím víc jsme se ten večer přibližovali k centru, tím víc houstla doprava a začaly se objevovat víceproudé kruhové objezdy. například silnice o čtyřech pruzích vtékala do kruhového objezdu asi o šesti pruzích. tam však auta stála a jezdila hala bala jelikož tam ty pruhy nebyly naznačeny. korunu celému výjevu dodávalo množství semaforů. nevěděli jsme ani, na který z nich se máme dívat.

ve Valencii je silné feministické hnutí

na místo u pláže, naše nocoviště, jsme nakonec dorazili bez úhony. projeli jsme kolem městečka obytných aut a opodál na parkovišti zastavili, abychom promysleli celou situaci. došlo nám, že v „obytňákovém sídlišti“ bude jistě bezpečněji a zaparkovali jsme tedy tam. jak jsme se po jízdě zabydlovali, přišla se na nás podívat malá border kolie a chvíli po ní její páníček. prý se pejska druží s Čechy, slyšela češtinu, a tak se přišla podívat. to byli David s Morou. stáli se svou dodávkou ob auto od nás a byla tam s nimi ještě panička Iva.

to auto mezi námi byl mercedes italských značek. v něm Enrico a Nikol se dvěma fenečkami a jedním megapsem. dali jsme si s nimi se všemi trochu vína a něco na uvítanou. Enrico totiž oslavoval instalaci solárního panelu. Italové druhý den dopoledne odjeli, tak jsme se přesunuli blíž k Ivce a Davidovi a zůstali tam s nimi. David s Ivou brázdí Španelsko už delší dobu, ať už pěšky či dodávkou. dozvěděli jsme se tedy od nich spoustu užitečných věcí. chodit nakupovat do Mercadony je levnější, ale v Consumu je záchod. místní pivo se moc nedá pít. chodit na záchodek u pláže se nevyplatí – je mizivá naděje, že vás za 30 centů pustí dovnitř, a když už, tak není jistota, že se dostanete ven. mimochodem, záchodek vypadal jako parodie na skafandr. nejhezčí místo ve Valencii je park ve vyschlém korytě řeky. zbytek je plný odpadků, hoven, smradu a rozcapených děcek. nám to tak idylické nepřišlo, ale oni se tam přece jen pohybují déle...

abychom nezaostali v plnění našeho „turistického plánu“, den po našem příjezdu jsme se jeli podívat na kolech do parku Rio Seco. je to již zmíněný 10 km dlouhý park zbudovaný ve vyschlém korytě odkloněné řeky. na začátku parku je několik futuristických budov z devadesátých let (muzeum vědy, opera, akvárium atd.).

celá tahle budova je pokrytá zlomky kachliček

v parku samotném je spousta hřišť na cvičení, na hraní, nebo hraní si. Jindřich tam podal malým španělským fotbalistům zakopnutý míč. pak si nechtěl týden mýt pravou ruku, kterou jim ho házel ;-). běhostezky, cyklostezky, běžci a cyklisti, nesčetně mostů, které park překlenují a podivné stromy. nad hlavami poletují zelení papoušci jako stíhačky.

hřiště na hraní si ve tvaru ležícího Gulivera

jeden z mostů přes bývalou řeku, pod ním jediným byla voda

to rozmáznuté je papoušek

podivné stromy s krásnými květy, které papoušci jedí

další dny jsme trávili aklimatizací na „sídlišti“ ve třetím největším španělském městě, procházkami po pláži, hraním hry mölkki (česky „melky“) s našimi sousedy, pletením a spoustou dalšího. na Silvestra jsme byli pozváni od Davida s Ivkou k jejich kamarádovi Michalovi, který zde žije asi deset let a má autoopravářskou dílnu.

španělské byty mají málo oken, jsou temné a chodby mají tak dlouhé, že by se tam daly pořádat závody sprintu na 100 metrů. na podlaze je všude dlažba, plyn je v bytě z plynových lahví (sporák, karma, přímotop) a z lodžije koukáte do kočičího ghetta, kam všichni z balkonů hází zbytky jídla, aby kočičky nestrádaly. aspoň ten Michalův byt to takhle měl. asi nikdy už se nám nepoštěstí pobýt na Silvestra se třemi Čechy, Španělkou, Nepálkou a Pákistáncem. sice jsme si nepokecali, ale úlet to je, ne. měli jsme řízky a bramborový salát. a úlet byla i naše „bytová rekuperace“ - kluky jsme ostříhali, všichni jsme se vykoupali a pak ještě vyprali prádlo. tímto Michalovi děkujeme, i když to možná nebude číst. prádlo jsme došli později usušit do sušičky ve veřejné prádelně. při čekání mi Ivka udělala z konečku mého „copánkodredu“ právoplatný dred, který pak vypadal jako myška nebo čertovský ocásek. teď už je doháčkován a skoro jako opravdový. když si něco opravdu hodně přejete, tak se to splní. 

po Silvestru Jindřich zjistil, že nám nefunguje osvícení SPZky, a tak s Davidem strávili dva půldny sháněním součástek v různých dílnách a dílničkách, kde nepochodili. až nakonec skončili v peugeot obchodě, kde taky nepochodili, protože to bylo extra drahé.

taky jsme trochu navázali na naše turistické období. jeli jsme se podívat do přístavu pro osobní lodě, kde jsme viděli zrekonstruovanou ruskou carskou loď i s částí posádky.

jeli jsme zkusit najít přístav pro nákladní lodě, ze kterého jsme nic neviděli. objeli jsme místo toho malý přístav, kde jsme našli euro, viděli rybáře „klubu přístavních rybářů“ a všechny ty kotvící loďky a lodičky. pak nám byla zima, tak jsme jeli zpět a po cestě k Cecilovi jsme si dali závod. tehdy jsem poprvé v životě zažila takový ten filmový záběr, kdy se díváte druhému do tváře, kterou vidíte ostře a kolem je rozmazané pozadí tou rychlou jízdou. někdy to zkuste, je to super.

ve Valencii jsme se ještě porozhlédli ve starém městě s katedrálou a pěknou výzdobou grafitti na domech. bohužel jsme neměli náladu fotit.

cestou do starého města spatřen tento plakát k filmu Mor

večer jsme přijeli a vedle Cecila stálo „monstrum“. čekali jsme, kdo z něho ráno vyleze. poklidně jsme si připravovali snídani, když tu nám strčí do kuchyně hlavu obrovský pes. naštěstí má milý kukuč. když ho podrbeme za uchem, odběhne a vrátí se s dopravním kuželem v hubě a s výrazem: „si jdem hrát ne!“ byl to Gamin (znamená děcko, čti gaman - „n“ jako při rýmě), pes francouzského souseda z „monstra“, se kterým pak bylo jednoduché se seznámit. koukli jsme se aj dovnitř, ale delší čas jsme společně nestrávili, jelikož jsme uháněli za Ivkou, Davidem a Morinkou do area recreativa La Xopera (čti „la čopera“).

Gamin je čtyřleté štěně a dopravní kužel si našel v Barceloně

pobyt ve Valencii byl prostě bomba - od Jindřicha jsem dostala tulipán jen tak bez narozenin a svátků, ale taky jen na focení...

valenciánská rýže

tulipán znamená tulipán