cestacil

(myšlenky a popsané děje berte s rezervou jako ostatně všechno, co vidíte napsané kdekoliv) občas se nám stane, že si vzpomeneme na Maroko (docela často to je vlastně). ty vzpomínky nejsou ani tak moc vybledlé, jako spíš neúplné . dáno je to tím, že se většinou jedná o takzvanou vzpomínku prostou - jdu si takhle procházkou a najednou mi v mysli vytane obrázek kupříkladu z Fesu. jindy se stane, že vzpomínku vyvolá užití marockého předmětu, pak se jedná o vzpomínku doplněnou - tedy vzpomínka plus kupříkladu sklenička z Maroka držená v ruce (nebo koberec vytažený zpod linky v Cecilovi, na který jsme skoro zapomněli). tyto dvě vzpomínky, tedy prostá a doplněná nás provázejí poměrně často. velice výjimečně však nastane situace, již jsem vytvořila ve Francii - tedy vzpomínka úplná tedy dovršená ! kupříkladu tím, že do marockých skleniček nalijete zeleno-mátový čaj (bez pěny tudíž není marocký ani berberský, protože zde:  https://cestajececil.blogspot.com/2018/08/stalo-se-v-breznu-