cestacil

foceno přes zatemňující fólii, houpeme se moc na to, abych šla ven jedeme z Afriky, jedeme do Evropy Maroko máme za zády a smutníme za muži v džilabách, bláznivých řidičích, všech co nosí pantofle, tajinech a kuskusech, marockym berberskym čaji. jednou se vrátíme a snad to tam bude pořád tak fajn :-)

jsme v Marakéši. po tom, jaký klid jsme poslední dobou zažívali, nám zdejší medina (staré město) přijde jako z jiné planety. foto není vůbec ilustrativní, křižovatka je zde méně než poloprázdná fotka je pořízena z restaurace, kde jsme si dávali kuskus, hariru (polévku) a mátový čaj. čmoud z motorů nevyvanul ani když se křižovatka na chviličku polovyprázdnila. emise tady vypouštěly skůtry a mopedy (vezoucí všemožné kombinace lidí a nákladu); oslíci a muly (táhnoucí vozíky a vozy); cyklisté (vezoucí třeba tácek s čajem v konvičce a se dvěma sklínkami); maminky s dětmi v šátku; děti vracející se ze školy; mužové vezoucí vozíky s pomeranči (zastavující se vprostřed na pokec s kamarádem); tuktuky a nákladní tříkolky (vezoucí všemožné kombinace věcí); trhovci. do toho všeho přijede auto a začne se uprostřed otáčet aniž by přerušilo tok dopravy. dojem z celého výjevu jsme si ještě umocnili tím, že jsme do té vřavy vkročili a dostali se z ní asi až za dvě hodiny, když jsme bránou

pro všechno to nové a zvláštní, co se nám zatím v Maroku naskytlo, jsem pozadu s blogováním, a tak s vámi zase sdílím naši aktuální pozici. chtělo by se mi hned teď všechno vypsat, ale to bych tady seděla asi tři dny a stejně bych to nestihla. takže to bude se zpožděním. prostě "později, potom" ("after", to je anglicky a naučili jsme se to od Ayouba z Laraše v městě Merzouga (Sahara desert)).  foto nejaktuálnější z aktuálních přímo na místě popsaném níže (Bob Marley vyhandlovaný s Hassanem za lahev vína, Hassan ho vyhandloval s Ismaelem za brýle - to vše ještě v městě Merzouga) ale teď už jsme dál:  soutěska Todra (dojeli jsme za tmy, ale myslíme, že to bude "amazing" = úžasný),  soutěsnice: 31.5889, -5.59636

v pondělí 5. března jsme nakopli Cecila (Jindřich a Jirka mu předtím trochu přitáhli perka - rozuměj spojkové lanko - tak doufáme, že nás převádění rychlostí nebude zlobit) a odjeli jsme směr Gibraltar (Gib, čti "džib"). přes Castellar de la Frontera, kam jsme dojeli kolem území čápů, kde jsme načepovali vodu a vylili splašky (to vše v tichosti a zdarma), jsme šupajdili mrknout se do přístavu v Algeciras (čti "Alchesiras"), jestli se tam netvoří fronty, když bylo poslední dny tak hnusně (lilo a dul vichr). fronty se netvořily, tak jsme s lehkým srdcem (že budeme klidně spát) mohli vjet do Anglie.  tyto "pěkné" komíny jsme potkali cestou k Gibu první přechod hranic tohohle výletu vedl tedy na Gibraltar. anglické nápisy, anglické dopravní značky, platí se librami, ale jezdí se vpravo. dojeli jsme až na koneček k majáku, kde se prý setkává Atlantik a Středozemní moře, ale je to stejně podvod, když se kouknete na mapu... je to však "pěkné"

naše parkoviště na Calle Timón (ulice "Kormidlo") od cestování jsme si dali "pauzičku" v Benalmádeně, kam jsme přijeli rovnou z Granady. den po příjezdu jsme se seznámili se dvěma muži v šedivých bundách, jedním mužem v oranžové bundě a jednou chlupatou slečnou (určující znaky z smsky): Jiří (s ním jsme byli od začátku domluveni, že se potkáme a přes něho bylo domluveno předání knížek, ajedem.cz ), Kuba (stavitel soch z písku, sportovec a ostravák), Oliver-Libor (stavitel soch z písku, tvůrce soch z ledu a vtipálek ) . chlupatka je Leonka, takže už máme třetího psa, po kterém se nám bude stýskat. první je taťkův Ferda, pak je to Morinka Davida s Ivkou a teď k tomu všemu ještě přibyla Liborova Leonka. Leonka je španělský mastin. přes své vzezření je mírumilovná a hravá. nejvíc má ráda kameny na pláži, které loví v písku, když jí je hodíme. poslední dny tu byly vytrvalé deště, které na pláže přinesly nánosy kaňy (stonky rákosu podobné stonkům bambusu),