cestacil

mezi topoly a krásnými kopci jsme přijeli ke hřbitovu (u vesnice Alfacar) nad Granadou. po cestě se mi, mimochodem, podařilo vyfotografovat pár extrapodařených obrázků (za jízdy a přes svodidla; jo jsem fakt dobrá!). sněhová pokrývka byla sice velmi sporá, ale po cestě jsme viděli několik sypačů a shrnovačů, kteří čekali "až to začne!". nezačalo však nic, kromě silného větru, kvůli kterému Jindřich málem počural tři kříže z bílého kamení (u hřbitovní zdi). my na něho čekaly v teplíčku a spinkaly, teda kromě mě samozřejmě.  já jsem totiž hledala místo, kam se uchýlíme na noc. našla jsem, když bylo kolem páté večerní. podle navigace a Jindřichova, tentokrát střízlivého (a vyčůraného), odhadu jsme měli na spací místo dojet za necelou hodinu. a to jsem si myslela, že je přestřelený. nebyl !!! naše navigace nás opět "nezklamala". projížděli jsme městem a obdivovali krásnou architekturu a umění (kostely, býčí arénu, sochy na hlavní třídě). plynule jsm

ozvali se nám, tak jsme napsali článek.  bylo to náročné s mým perfekcionistou po boku.  avšak vše se v dobré obrátilo a vyšlo to :-)  děkujeme Tomáši Málkovi, že nás oslovil klikněte  ZDE  a jste tam :-)

i západ slunce nad kaňonem řeky Gor se siluetou Sierra Nevada pod sněhem je přenádherný. trochu jsem předběhla. tak ještě zpět do Alicante. z něho jsme vyjížděli v slunečném letním dni. natáhli jsme na sebe kraťasy a šatičky, a uháněli směr Granada. no, spíš jsme se dost táhli, i když Jindřich šlapal na plyn seč mu síly stačily. už jsme mysleli, že nám zase Cecil za jízdy přibržďuje. nepřibržďoval! asi po dvou stech kilometrech jsme zastavili na čerpací stanici a zfackovaly nás zima s větrem. překvapilo nás to o to víc, že za okny svítilo stále slunce z bezmračné oblohy, takže když jsme jeli, vypadalo to jako, že se venkovní teplota nezměnila. změnila! padli jsme z dopoledních 30°C na večerních 5, když jsme vyhledali místo na přespání o několik desítek kilometrů dál. zjistili jsme, že moře a nás dělí teď 1000 výškových metrů. takže to, co celou cestu vypadalo jako rovina, byl pěkně táhlý kopec (smějící se nám škodolibě za zády do očí). ale ten západ slunce nad kaňonem