cestacil

do Barcelony jsme dojeli za světla a rovnou jsme si jeli obhlédnout místo spací, vyhlédnuté přes Park4Night. extrémně strmá úzká cesta vzhůru, děravá a se dvěma ostrými vracečkami, nás dovedla před psí útulek. cecil měl konečně zase jednou možnost ukázat, že je Rocky. měli jsme v plánu večer přeparkovat o pár metrů dál na plácek mezi útulek a sporé obydlí se dvěma psy. to vše bylo v patě kopce Tibidabo, jenž se tyčí nad Barcelonou s vysílačem a se skvoucím se ruským kolem zastiňujícím katedrálu na vrcholu a Barcelonu na výhledu. vyběhli jsme se podívat na cyklostezku zaříznutou v tom kopci. Barcelona jako na dlani. nikdy jsem neviděla tak veliké město takhle. poprocházeli jsme se sem tam po stezce, abychom to tam obhlídli. mezitím kolem nás procházeli stále stejní lidé venčící pokaždé jiné psy – jeden muž jich z útulku vzal na procházku dobrých dvacet, strávil tím celé odpoledne. po obhlédnutí zeshora jsme se rozhodli vypravit se na první steč města. zatím jen na kraj. v

vyjeli jsme ve středu 13. prosince přes Prahu, kde jsme se zamotali něco vyzvednout. pak jsme se zamotali cestou do Plzně, kde jsme v nočních hodinách dorazili na Prazdroj za známými Evou a Tulim. Ti nás nechali přespat v peřinkách. jejich kočka Piškot okukovala Křupky a měla z nich docela respekt. děkujeme jim!!! (hlavně Piškotovi, že Křupky nesežrala;-) další den ráno-dopoledne-v poledne-po poledni jsme vyjeli směr německé dálnice, které jsme profrčeli kosmickou rychlostí a ještě ten den večer dorazili k Mulhouse, už ve Francii. u Mulhouse přespali jsme na odpočívadle u silnice a vyjeli přes Chalone sur Saone dál. někde směrem k Vichy jsme za hustého sněžení ve tmě našli zavřený kemp. prý to sněžení nebylo husté, nýbrž tak jenom vypadalo, když jsme jeli ( říká Jindřich ). u kempu jsme zaparkovali na noc. byl tam i "modrý bod" pro karavanisty (voda, elektrika a výpusť WC). ten jsme nevyužili, anžto si raději seženeme vodu zadarmo (tady je za 2e). Francie je obytká

když jsme se asi tak před rokem a víc loučili s Brnem a bytem, uspořádali jsme rozlučovací sešlost, kde jsme se pěkně pobavili, proběhlo několik exurzí v autě a získali návrhy jmen pro naše auto. toto jsou ty návrhy kdyby Jindřich neprobíral asi už po padesáté osmé věci, které máme v mém dětském pokojíčku, tak by ty cedulky neobjevil a nemohla bych se s Vámi o ně podělit. takže všechno zlé je pro něco dobré. sama jsem si říkala, kde asi ty ceduličky jsou... a tak: i když jsme se nakonec rozhodli pro jiné jméno. i když to kolikrát vypadalo, že nevyjedeme, protože se nám do cesty stavěly různorodé překážky a my jsme je nechaly, aby se nám tam postavily. i když nás mnozí zrazovali a zrazují od cesty - výroky jako "To jedete do Maroka, aby vás tam ty teroristi islamistický podřízli?!", "To si nemysli, oni ani nemrknou a znásilní tě a hned několikrát", "Zůstaňte doma a najděte si práci a žijte jako slušný lidi, ne jako nějaký zvířata." mě donutili popr