Barcelóóónááá ta dá dá da da dá Barcelóóóná

do Barcelony jsme dojeli za světla a rovnou jsme si jeli obhlédnout místo spací, vyhlédnuté přes Park4Night. extrémně strmá úzká cesta vzhůru, děravá a se dvěma ostrými vracečkami, nás dovedla před psí útulek. cecil měl konečně zase jednou možnost ukázat, že je Rocky. měli jsme v plánu večer přeparkovat o pár metrů dál na plácek mezi útulek a sporé obydlí se dvěma psy. to vše bylo v patě kopce Tibidabo, jenž se tyčí nad Barcelonou s vysílačem a se skvoucím se ruským kolem zastiňujícím katedrálu na vrcholu a Barcelonu na výhledu.

vyběhli jsme se podívat na cyklostezku zaříznutou v tom kopci. Barcelona jako na dlani. nikdy jsem neviděla tak veliké město takhle.

poprocházeli jsme se sem tam po stezce, abychom to tam obhlídli. mezitím kolem nás procházeli stále stejní lidé venčící pokaždé jiné psy – jeden muž jich z útulku vzal na procházku dobrých dvacet, strávil tím celé odpoledne. po obhlédnutí zeshora jsme se rozhodli vypravit se na první steč města. zatím jen na kraj. vrátili jsme se tedy k Rockymu večer, v pytlíku dva pomeranče, pár mrkví a pětilitrový kanystr na víno plný (bohužel) vody. cestou do kopce ještě Jindřich pomolh dvěma chlapíkům vysvobodit ženu uvíznuvší svým vozem na soklu vstupu do domu. nepěkně si obrousila podvozek. jak jsem psala, cesta byla opravdu, ale opravdu, strmá a úzká.

při usazování Cecila na místo se objevil majitel sporého domku v autě (arab a majitel nebo zaměstnanec arabské pekárny) a doprovázen silným dýmem z marihuany nám vysvětlil, že nás tam nechce. že by psy štěkali, a tak vůbec. naštěstí nám poradil jiné místo nedaleko. celou dobu mluvil španělsky, ale my mu i tak porozuměli a to místo našli :-) a bylo ještě lepší než u něho za plotem. to jsme ještě v noci netušili, protože jsme šli kvůli tomu přesunu spát zase asi ve dvě v noci.

náš pokus o držení objektu v dáli na fotce se příliš nezdařil, tak jsme to vyřešili takto

další den hurá na Tibidabo. po cyklostezce, kde nás míjeli běžci a cyklisté, přes minináměstíčko se zřetelným vyjádřením k politické situaci, po schodech kolem domů, kam se nikdo nikdy nedostane autem, až nahoru. A šupky dupky kolem vysílače ke katedrále s rozpřaženým Ježíšem.

ve středu 20. prosince jsme měli krásný plán – zajet autem blíž k centru, zaparkovat (v mapě množství parkovišť) a vyjít vstříc Sagradě Famílii a dalším nástrahám města. nezdařilo se to ani přes to, že nás navigace vedla krásně spletitými uličkami. vzdali jsme se bez boje – všechna ta parkoviště byla podzemnmí či krytá a ohraničena výškou 2m. vrátili jsme se na místo kus pod "naším" spacím místem, kde jsme potkali španělku z Girony ( její bývalý manžel byl český konzul nebo její manžel byl bývalý český konzul ), která nám ukázala svoji obytnou dodávku a dala nám mandarinky, jablka a pomeranče. my jí ukázali Cecila a dali ochutnat vanilkové rochlíčky. potkali jsme ji pak ještě u Sagrady Famílie. takovou náhodu jsem ještě nezažila.

vyndali jsme tedy kola a jeli krkolomně klikatou cestou úzkými uličkami, každou chvíli jsme se zastavovali a lovili pozici v mapě.

dvakrát nám aj někdo sám od sebe při takové zastávce poradil lámanou angličtinou kudy kam. oba ti lidé se divili, že jedeme až tak daleko. bylo to necelých pět kilometrů. celou cestu z kopce. jak jsme se tak klikatili, objevili jsme po té cestě spoustu krásných zákoutí.

toto zrovna využívají filmaři k natočení reklamy na automobil Smart

a na "konci" pak čekaly majestátní věže a jeřáby.

noční projížďka ke Gaudího Pedreře. cesta do kopce k Cecilovi, přeparkování do kopce na jedničku na "naše" spací místo. Usnuli jsme po půlnoci. Jako vždy.

další den jsme vyrazili už poučeni rovnou na kolech. Kolem krásného, snad taky Gaudího, domu a našeho již známého domu s krásnou věží, který jsme viděli už první večer.

detail sloupu vedle domu

detail zdobení domu

náš známý dům s věží

dolů tentokrát bez klikacení, ale i tak jsme náhodně objevili další zajímavý dům - muzeum.

pak rovnou na Paseig de Gracia hledat Battló, další Gaudího výtvor. je na rušno rušné širokánské ulici, nasvícení mění barvy a z balkonů mu jde pěna imitující sníh, vedle přes ulici je obchodní dům s obrovskou reklamou pod ním stanice metra. stejně tak jako u Sagrady Famílie se tu fotí spousta turistů a pár cestovatelů. ;-)

Battló a cestovatel

dál jsme pokračovali po té rušnorušné ulici až na velké kruhové náměstí s fontánami, obrovskými paláci a asi miliardou lidí. projeli jsme dál přes třídu plnou stánků s vánočními trhy (hodně se tu prodávají vánoční dekorace, figurky, které vystrkují zadek a komponenty na sestavení betléma) až jsme dojeli na náměstí s pomníkem Kolumba. všude možně po cestě byly zásahové vozy policie připavené na akci a zde také, tak mě s nimi Jindřich musel vyfotit.

za mnou maják v přístavu pro měnší lodě a Kolumbus na pomníku

pobyli jsme chvíli v přístavu, a když se začlo smrákat, vydali jsme se směrem ke starému městu, kde jsme se proplétali těmi nejužšími uličkami mezi vysokými domy. velice zvláštní místo – temná zákoutí, kde vás dredatý týpek pozve do cannabis klubu, malinké kavárny, prosvětlené výlohy luxusních obchodů, dílničky řemeslníků, prodejní ateliéry umělců, dělníci, co vynášejí suť z domů a katedrála. byli jsme z toho tak paf, že jsme si až "doma" uvědomili, že z toho místa nemáme jedinou fotografii.

cesta zpět pak kolem krásně zdobeného domu hudby, plno lidí kolem, jenž se chystali na kulturní zážitek, kachlíkové mozaiky, sloupoví, balkony. dál stoupáme nahoru, dáváme si jídlo a nečekaně kolem našeho známého domu s věží vyjíždíme až k Cecilovi, kde se ukládáme k spánku. zítra nás čeká cesta do Taragony.

Bon Nadal amigos