Velká cesta začíná

vyjeli jsme ve středu 13. prosince přes Prahu, kde jsme se zamotali něco vyzvednout. pak jsme se zamotali cestou do Plzně, kde jsme v nočních hodinách dorazili na Prazdroj za známými Evou a Tulim. Ti nás nechali přespat v peřinkách. jejich kočka Piškot okukovala Křupky a měla z nich docela respekt. děkujeme jim!!! (hlavně Piškotovi, že Křupky nesežrala;-)

další den ráno-dopoledne-v poledne-po poledni jsme vyjeli směr německé dálnice, které jsme profrčeli kosmickou rychlostí a ještě ten den večer dorazili k Mulhouse, už ve Francii.

u Mulhouse

přespali jsme na odpočívadle u silnice a vyjeli přes Chalone sur Saone dál. někde směrem k Vichy jsme za hustého sněžení ve tmě našli zavřený kemp. prý to sněžení nebylo husté, nýbrž tak jenom vypadalo, když jsme jeli ( říká Jindřich ). u kempu jsme zaparkovali na noc. byl tam i "modrý bod" pro karavanisty (voda, elektrika a výpusť WC). ten jsme nevyužili, anžto si raději seženeme vodu zadarmo (tady je za 2e). Francie je obytkářů ráj, poněvač je tam na každém rohu odpočívadlo u silnice nebo právě ten "modrý bod". (to v Katalánsku je to horší)

neznámo kde u zavřeného kempu

další den šup do kopců, zasněženou krajinou na bílou silnici – ještě že jsme toho Cecilka přezuli do zimní výbavy.

sjíždíme ze zasněžených kopců k Ferme de Flaceleyre

přes Ferme de Flaceleyre (kde jsem byla před dvěma lety woofovat). nebyl tam jiný známý než dvě krávy, pes, koza a kůň. jeden z nynějších obyvatel Julien nám uvařil kafe, dali jsme mu pár vanilkových rohlíčků, sklenici marmelády, vrátili jsme flétnu souseda a jeli jsme dál přes Puy en Velay (s krásnou dutou Pannou Marií na kopci).

u farmy jsme se nevyfotili...tak alespoň cesta k ní

alou dolů k Montpelier do přístavu, kde jsme měli nalezeno místečko z Park4Night. ráno jsme se prošli po pláži. se sebezapřením a odříkáním jsem si mohla vzít jen jednu škebli z těch všech krásných, které jsem tam nacházela.

pumpa v zimě dělá holubici

tyto zůstaly opuštěné a samy na pláži

v neděli 17. prosince jsme dojeli před Barcelonu do Caldes d´Estrac, kde jsme přespali u pláže na ulici Paseo del Marqués Casa Riera.

dojeli jsme pozdě a pak ještě dobu hledali, jestli tam můžeme stát či ne (mimo sezónu se neplatí v noci a ve všední dny). ráno nás potešilo slunko a procházka po pláži, při které jsme spatřili groteskní natáčení hudebního klipu.

fotka moc groteskní není, ale za Jindřichem zleva tam máme postavu asistující, postavu běhající kolem interpreta s kamerou a postavu svíjejícího se zpěváka. zpěvák se svíjel a kvílel velice umě. jak to jen ti popoví zpěváci dělají?!?! ovšem já nemám co říkat – neumím se ani svíjet, natož kvílet...

cesta do Španěl byla krušná – pozdě jsme hledali spací místa, pozdě jsme chodili spát. byli jsme zbití jako psi než jsme se aklimatizovali na cestovní mód. s tou vodou zadarmo to taky nebylo bůhvíjaké – potom, co jsem se na třech benzinkách na začátku Španělska pozdě večer byla ptát na vodu a řekli mi, že nemají, jsem byla naštvaná na všechny Španěly. odměnou nám byly krásné dny v Barceloně a plné město kouhoutků, kde jsme se napájeli dosyta a donapita. o tom ale příště.