cestacil

Essaouira...pro mě asi nejpestřejší a nejnapumpovanější město, které jsme v Maroku viděli. nevím, jak to udělali, ale na prostor snad ani ne půl kilometru čtverečního nacpali všechno tohle: muže močícího na hradby zatímco si vedle něho druhý vleže odpočíval (při vchodu do mediny) odpadky samozřejmě nesmí chybět malý bleší trh (zde běžně o turistu nezavadíte) kde na kupách hadrů posedávaly ženštiny a nabízely bylinky, hennu a ty hadry. blechy jsme tam neviděli jen proto, že jsme neměli lupu a koupila jsem tam nějaké bylinky, o kterých ženština ukazovala, že jsou na trávení (kroužila si rukou po břichu). malá bleší štěňata s bleší maminkou  - na nich tedy ty blechy byly vidět i bez lupy. malinký chuďánci, hned bych je odvezla :,-( spoustu bleších koček vozíky s citrusy a se vším možným kulhajícího mrzáka trpasličího vzrůstu s berličkou (teda pardon - hendikepovaného občana Essaouiry s poruchou produkce růstového hormon

poslední rozloučení v Torremolinos (já s Jirkou  ajedem.cz ) zamávali jsme sochám a Tomášovi s rodinou v městě Marbella, zamávali jsme půjčené plynové lahvi ve Fuengirole, pobavili jsme se v Benalmádeně, rozloučili jsme se s grilujícími, oslavujícími a odpadky pohazujícími   Španěly v Torremolinos a šupky dupky na cestu s heslem: "Cecile, tak se ukaž!". jak je naším dobrým zvykem, vyrazili jsme večer. tlumiče tlumily, brzdy brzdily. ta ruční zase trochu víc, a tak ji Jindřich trochu polechtal, aby se uvolnila (s vysmátými brzdami se jede přece jenom lépe). jenže brzdy jsou brzdy a řazení je řazení. už v prvních chvílích jízdy nám bylo jasné, že se opravit nepodařilo...a Jindřichovi se už od té doby při každém řazení svíraly všechny svěrače. zkuste si to představit - na tachometru 110, všude kolem provoz a kamiony ze všech stran a vy řadíte pokaždé s rizikem toho, že vám prdne spojkové lanko. no jeden by se z toho pos..., a tak nezbývá nic jiného než mít stažený všechno