Essaouira - Maroko (stalo se v březnu 2018)

Essaouira...pro mě asi nejpestřejší a nejnapumpovanější město, které jsme v Maroku viděli. nevím, jak to udělali, ale na prostor snad ani ne půl kilometru čtverečního nacpali všechno tohle:

muže močícího na hradby zatímco si vedle něho druhý vleže odpočíval (při vchodu do mediny)

odpadky samozřejmě nesmí chybět

malý bleší trh (zde běžně o turistu nezavadíte)

kde na kupách hadrů posedávaly ženštiny a nabízely bylinky, hennu a ty hadry. blechy jsme tam neviděli jen proto, že jsme neměli lupu a koupila jsem tam nějaké bylinky, o kterých ženština ukazovala, že jsou na trávení (kroužila si rukou po břichu).

malá bleší štěňata s bleší maminkou - na nich tedy ty blechy byly vidět i bez lupy. malinký chuďánci, hned bych je odvezla :,-(

spoustu bleších koček

vozíky s citrusy a se vším možným

kulhajícího mrzáka trpasličího vzrůstu s berličkou (teda pardon - hendikepovaného občana Essaouiry s poruchou produkce růstového hormonu pomáhajícího si při chůzi lokomoční pomůckou; a máme to korektní...)

Ismailova strýčka (kdo tu něco už přečetl, ví, kdo je Ismail; kdo neví podívá se do Merzougy) a jeho obchůdek, odkud jsme si odvezli pro mě plátěná kaťata řidké látky (ta Jindřich protrh na zadku při druhém nošení, a to je měl na sobě on!!!) a pro Jindřicha kazajku, ze které prý za chvíli vyroste v ramenou a v pažích...už je to rok a pořád nic, ale zase mu kazajka stále sedí jako ulitá. nebyly to tedy vyhozené peníze!

vstup do synagogy

zaplesnivělé uličky

maskované zaplesnivělé uličky

dílny všeho druhu

opravu zaplesnivělých uliček (metoda "zboř staré domy a postav nové")

obchůdky s cool lookem pro tůristy (a s keramikou pro mě)

nemohla jsem jinak a MUSELA koupit dvě misky

rybí trh bez cool looku, ale zato s racky seroucími na stoly, na nichž polehávaly kočky a všichni tam takhle čekali na zbytky.

speciální módu místních žen: čepice s kšiltem (tedy kšiltovka) nasazená na hlavě v šátku

sympatického vozíčkáře malujícího obrázky pusou, se kterým jsme se vyfotili a koupili si od něho obrázek, protože jeho snem je odjet pracovat do Ameriky a sny se mají plnit

přístav miliardy modrých rybářských loděk

přístav a opravnu větších rybářských lodí

stánky s rybami v tom přístavu (s cenami pro turisty, místní prý chodí na rybí trh)

rybáře prodávající své úlovky

přístavního žebráka s cool lookem (toho jsme tam nemohli nechat, a tak jsme mu přispěli na jeho sen, ať už to bylo cokoliv, a vyfotili si ho)

hejna racků vznášejících se nám nad hlavami v přístavu

hejna racků plachtících nad hlavou meditujícího muže

pouliční umění

kadícího muže (teda muže vsedě "na bobku"...aha tak to nic...takže muže provádějícího velkou potřebu v hlubokém dřepu) - zase u hradeb, ale u jiného vchodu. opodál stál policista...a stál...a stál...a stál. jako by nic neviděl. ale možná na tom opravdu nic mimořádného nespatřoval. byli jsme rádi, že se nám taky nechce.

foto chybí...

ženy s odhalenými rameny a ženy s odhalenýma nohama

ženy, kterým byly vidět pouze oči (teda přes tu síťku, kterou měly v průhledu burky, dost špatně) a muže v šatech

děti na "dvoukole"

dál tam byly zástupy turistů a turistek a vymydlené restaurace pro ty zástupy (škoda, Maroko tím ztrácí kouzlo, ale turisté to asi vyžadují; "vymydlené paničky" nemusí sedět v "zaplivaných špeluňkách")

vším tím nasyceni jsme si museli ještě koupit něco pro nasycení žaludku (ještě je tak zvyklý a nestačily mu ty energetické vjemy ze všeho toho denního dění) - na rybím trhu tedy kupujeme pár ryb a při zapadajícím slunci hurá dál. parkujeme u silnice na nově vytvořeném odpočívadle (ve Španělsku by bylo nazváno "area recreativa", u nás asi tábořiště). na čínském grilu a dřevěném uhlí, které se tvářilo španělsky jsme ty ryby upekli a snědli. zbytky jsem pohodila kus dál mezi stromy - zase tam byli potulní psíčci. chuďánci, ti se báli, ani se nenechali pohladit.

po klidné noci jsme se probudili do krásného dne a jeli dál a dál. o tom zase příště. Marakééééš.