cestacil

výlet do pouště proběhl velice poklidně. jinak by to ta k y na Sah a ře v tom vedru ani nešlo. boty, které bychom mohli přiložit k platbě, jsme neměli, a tak jsme do tašky přichystali nějaké oblečení . později jsme zjistili , že to možná byla blbost, ale nikdo nám to neřekl, takže si nebudeme dělat domněnky a půjdeme dál (jenže když já si vždycky tak živě představím toho člověka - tady třeba právě Mohameda-majitele, jak kouká do tašky, kroutí hlavou a řiká si: "co tohle je za blázny. to si myslej, že jsme tady nějaký klienti charity nebo co!"). v des et hodin jsme odjet samozřejmě nestihli. ovšem, jak se ukázalo, i tak jsme měli d ostatečnou rezervu - i na pořádnou siestu po obědě . vůdce našich velbloudů se jmenoval Mohamed. byl to mladík, který uměl trochu anglicky, takže jsme se od něho dozvěděli, že studuje a vodění m velbloudů si přivydělává o prázdninách . taky nám říkal, že chce, abychom si to užili, abychom byli spokojení a výlet se nám líbil, pak že bude i

( MALÝ OMLUVNÝ ÚVOD: někdo by si mohl říct, že na tenhle blog házím bobek, ale i když jsem pro písmo tohoto textu vybrala hovínkovou barvu, není tomu tak ... jen jsme byli nějakou dobu bez internetu a nasávali zase cestovní vjemy. to když jsme se na dva měsíce zdejchli z turistické zóny na západ od Málagy a vydali se směr Portugalsko. naším pomalým stylem cestování nám jen cesta na hranice (asi 300 km) trvala měsíc, ale užili jsme si to moc - objevili krásy Sevilly a jednu bezva "areu recreativu" se supí rezervací. zatím pár postřehů z Portugalska a později (a snad to nebude za půl roku) napíšu víc: Portugalština je bláznivý jazyk; Portugalci jsou méně družní než Španělé, ale mají lépe uklizeno; útesy na pobřeží se zpěvem racků jsou jak z meditačního videa na youtube; a oceán ten vám dělá vlny, že když do nich skočíte, tak máte písek až za ušima a voda vám vytlačuje mozek z hlavy) a teď si můžete konečně užít zase trochu Maroka. já jdu dělat bramborový salát, protož