cestacil

tak a je to...už může komentovat uplně každý, nejenom ti, kdo mají nějaký účet nebo co. prostě všichni, kdo chtějí :-) juchůůů

tak tady máme naši trasu. přibližně .a bohužel s tolika průjezdními místy, že se tam ta šedá linka, označující naši cestu, poněkud ztrácí. pokud by někdo věděl, jak a kde stáhnou pěkný obrázek z naplánované, nebo ujeté (jako ta naše cesta nebyla eště tolik ujetá..) trasy, poraďte prosím..Google maps podporují pouze 10 průjezdních bodů včetně startu a cíle :-(

no a pak už jsme se jenom vraceli. se zastávkou u mostu, který se prostě MUSEL prozkoumat, a kde nás navštívili psíčci, kvůli kterým mi zase tekly slzy, a kterým jsme dali rýži a konzervu.  kolem Vidraru, kde jsme zamávali vymleté cestě. přes Transfagarašskou magistrálu, kde jsme chtěli zamávat prodejci cuiky a sirupu, ale on zrovna telefonoval a nám netroubil klakson, takže se to nevyvedlo. no dál jsme projeli naším známým tunelem na druhou stranu hory a zastavil nás pohled na shluk aut níže v serpentýnách.   po silnici tam pobíhalo pár lidí, kteří zastavovali projíždějící auta. a to bylo něco pro nás - hned jsme vytáhli dalekohled, celou situaci chvíli pozorovali, abychom mohli spekulovat o tom, jestli se stala nějaká nehoda, nebo je to natáčení, či jestli níž na cestě nejsou popadané kameny. pak jsme k shluku zvědavi dojeli a dozvěděli jsme se, že probíhá "šutynk". na to se proti nám vyřítila jakási zpola uříznutá dodávka se štábem, která vypouštěla dým, a to mi pot

27. června 2017 jsme sjeli od lacul Vidraru dalšími serpentýnami dolů pod pevnost Poenari, kde jsme si ve vsi koupili víno, pivo a chléb a jali se hledat místo ku spaní. všude cedule "zona frecventata de ursi". takže obava z medvědů je stále přítomná. z vyfocené mapky z Park4Night, ještě ze Segešváru, jsme vyhledali tábořiště za 10 lei na noc (zkasíroval nás milý pán, který se stručnou angličtinou hned ptal odkud jsme a za těch 10 lei nám dal pytlík na odpadky - zaplatili jsme si vlastně čisté místo ke spaní). místo to bylo krásné, sevřené mezi skalami v údolí řeky, přímo pod hradem. na náš plac jsme projeli brodem, takže si Cecilek pěkně zespoda umyl všechno, co tam posbíral při cestě kolem lacul Vidraru. ještě večer se objevil medvěd na druhý den jsme se nejdřív vydali prozkoumat koryto říčky. objevili jsme poničené konstrukce patřící pravděpodobně k přehradě a Jindřich šel prozkoumat kaskádu, kde netekla voda. já se rozhlížela po medvědech a nenechala se uklid

bylo mi líto, že jsme nahoře za horou nechali ovce a medvíďátko. jeli jsme hledat místo na spaní, které jsme objevili ještě v Segešváru na Park4Night. bylo to u jezera Vidraru, o kterém jsme si původně mysleli, že je ještě v horách, protože nemáme v naigaci žádné vrstevnice ni nadmořské výšky. a o kterém jsme ani nevěděli, jestli je přehrada nebo jezero.  takže u toho jezera/přehrady jsme měli vytipovaná tři spací místa (jedno hned na začátku a dvě na konci, už někde u hradu Poenari (měl ho prý vystavět sám Drákula teda jako Vlad Tepes). byl už večer, a tak jsme našli to první místo - u rozestavěné budovy. a protože byl brzký večer (asi půl osmé), tak jsme si řekli, že najdeme nějaké hezčí místo. tohle totiž bylo tak přijet tam v deset, přespat a jet. z navigace jsem věděla, že na druhé straně Vidraru je taky cesta (ta po které jsme přijeli byla žlutá - normální zatáčkovatá silnice). ta po které jsme chtěli jet po druhé straně byla bílá - normální vymletá kalužinatá zatáčkovatá

ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p