Cetatea Poenari

27. června 2017 jsme sjeli od lacul Vidraru dalšími serpentýnami dolů pod pevnost Poenari, kde jsme si ve vsi koupili víno, pivo a chléb a jali se hledat místo ku spaní. všude cedule "zona frecventata de ursi". takže obava z medvědů je stále přítomná. z vyfocené mapky z Park4Night, ještě ze Segešváru, jsme vyhledali tábořiště za 10 lei na noc (zkasíroval nás milý pán, který se stručnou angličtinou hned ptal odkud jsme a za těch 10 lei nám dal pytlík na odpadky - zaplatili jsme si vlastně čisté místo ke spaní). místo to bylo krásné, sevřené mezi skalami v údolí řeky, přímo pod hradem. na náš plac jsme projeli brodem, takže si Cecilek pěkně zespoda umyl všechno, co tam posbíral při cestě kolem lacul Vidraru.

ještě večer se objevil medvěd

na druhý den jsme se nejdřív vydali prozkoumat koryto říčky. objevili jsme poničené konstrukce patřící pravděpodobně k přehradě a Jindřich šel prozkoumat kaskádu, kde netekla voda. já se rozhlížela po medvědech a nenechala se uklidnit ani slovy Jindřicha, že případného medvěda by kdyžtak zlikvidovaly Křupka s Krupkou.
a pak hurá na hrad - citadelu - pevnost. přes milion cedulí, ze kterých jsme nepoznali, jestli tam vůbec můžem. po 1480 schodech až na mohutné betonové schodišťochodníky kolem hradu.

Blízko hradu jsme potkali krásnou velkou ještěřici, o které jsem si nejdřív myslela, že je umělá, a že ji tam někdo narafičil jako vtip (třeba pan vstupeňák, aby neměl dlouhou chvíli a mohl se bavit lidmi, co lezou po kolenou a zkoumají, jak blízko musí být, aby se ještěřice pohla). No popravdě asi tak 30 cm - tak blízko byl foťák a pak zdrhla do stráňky nad cestou.

Na hradě bylo bezva bytelné betonové schodiště a taky vyvýšené chodníky, po nichž se chodilo všude. Dále pak bych chtěla vyzdvihnout důmyslný systém šetřícího osvětlení hradu. Ale ty výhledy, ty stály za to..


tam dole, tam dole jsme spali
takhle to vypadalo z podhledu
a takhle to vypadalo pod hradem






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

cesta na Transfagaraš

Obrázek
já vím, že Transfagaraš je cesta, ale my jsme museli nejdřív na tu cestu vážit cestu, takže: cesta na Transfagarašskou magistrálu byla dlouhá, horká, ale výživná. potkali jsme kobylku uvázanou, naštěstí ve stínu, tak, že se moc nemohla pohnout, a tak ji žraly mouchy a obří ovádi, kteří nešli ani na nás, protože by se do nás zabodli asi moc hluboko a sáli by tuk a ne krev. kobylku jsme tedy potěšili kouskem mrkve a pohlazením a jeli jsme dál. a bylo vedro! potkali jsme Ježíška, který byl dvourozměrný, což je v Rumunsku nejběžnější způsob jeho zhmotnění. a bylo vedro! zastavili jsme se najíst u opevněného kostela (biserica fortificata), kde nás cikánka požádala o cigaretu, tak jí Jindřich ubalil. tu cigaretu. a bylo nesnesitelné vedro! Dále pak jsme potkali kácející se sloupy a čápy, kteří na sloupech mají svá hnízda (ovšem to bylo v Rumunsku velice často ve vsích vidět). v tom velkém vedru! a konečně v Agnitě jsme potkali pána, co na nás mával před koncem obce.
Další informace

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p
Další informace