cestacil

do Barcelony jsme dojeli za světla a rovnou jsme si jeli obhlédnout místo spací, vyhlédnuté přes Park4Night. extrémně strmá úzká cesta vzhůru, děravá a se dvěma ostrými vracečkami, nás dovedla před psí útulek. cecil měl konečně zase jednou možnost ukázat, že je Rocky. měli jsme v plánu večer přeparkovat o pár metrů dál na plácek mezi útulek a sporé obydlí se dvěma psy. to vše bylo v patě kopce Tibidabo, jenž se tyčí nad Barcelonou s vysílačem a se skvoucím se ruským kolem zastiňujícím katedrálu na vrcholu a Barcelonu na výhledu. vyběhli jsme se podívat na cyklostezku zaříznutou v tom kopci. Barcelona jako na dlani. nikdy jsem neviděla tak veliké město takhle. poprocházeli jsme se sem tam po stezce, abychom to tam obhlídli. mezitím kolem nás procházeli stále stejní lidé venčící pokaždé jiné psy – jeden muž jich z útulku vzal na procházku dobrých dvacet, strávil tím celé odpoledne. po obhlédnutí zeshora jsme se rozhodli vypravit se na první steč města. zatím jen na kraj. v

vyjeli jsme ve středu 13. prosince přes Prahu, kde jsme se zamotali něco vyzvednout. pak jsme se zamotali cestou do Plzně, kde jsme v nočních hodinách dorazili na Prazdroj za známými Evou a Tulim. Ti nás nechali přespat v peřinkách. jejich kočka Piškot okukovala Křupky a měla z nich docela respekt. děkujeme jim!!! (hlavně Piškotovi, že Křupky nesežrala;-) další den ráno-dopoledne-v poledne-po poledni jsme vyjeli směr německé dálnice, které jsme profrčeli kosmickou rychlostí a ještě ten den večer dorazili k Mulhouse, už ve Francii. u Mulhouse přespali jsme na odpočívadle u silnice a vyjeli přes Chalone sur Saone dál. někde směrem k Vichy jsme za hustého sněžení ve tmě našli zavřený kemp. prý to sněžení nebylo husté, nýbrž tak jenom vypadalo, když jsme jeli ( říká Jindřich ). u kempu jsme zaparkovali na noc. byl tam i "modrý bod" pro karavanisty (voda, elektrika a výpusť WC). ten jsme nevyužili, anžto si raději seženeme vodu zadarmo (tady je za 2e). Francie je obytká

když jsme se asi tak před rokem a víc loučili s Brnem a bytem, uspořádali jsme rozlučovací sešlost, kde jsme se pěkně pobavili, proběhlo několik exurzí v autě a získali návrhy jmen pro naše auto. toto jsou ty návrhy kdyby Jindřich neprobíral asi už po padesáté osmé věci, které máme v mém dětském pokojíčku, tak by ty cedulky neobjevil a nemohla bych se s Vámi o ně podělit. takže všechno zlé je pro něco dobré. sama jsem si říkala, kde asi ty ceduličky jsou... a tak: i když jsme se nakonec rozhodli pro jiné jméno. i když to kolikrát vypadalo, že nevyjedeme, protože se nám do cesty stavěly různorodé překážky a my jsme je nechaly, aby se nám tam postavily. i když nás mnozí zrazovali a zrazují od cesty - výroky jako "To jedete do Maroka, aby vás tam ty teroristi islamistický podřízli?!", "To si nemysli, oni ani nemrknou a znásilní tě a hned několikrát", "Zůstaňte doma a najděte si práci a žijte jako slušný lidi, ne jako nějaký zvířata." mě donutili popr

po vzoru různých cestovatelských blogů (kde dělají reklamu změti outdoorových a technických vychytávek) jsem se i já rozhodla udělat seznam věcí, bez kterých by se naše cesta nemohla uskutečnit. bez kterých se prostě na cestě neobejdeme. voda – je to k neuvěření, jakou nám udělají radost plné zásobní kanystry vody a taky jakýkoliv pramen, zřídlo, horský potůček. Jindřichovi dělají radost zásoby vody, mně dělají radost prameny vod (ať už je minerální nebo "obyčejná"). takhle jsme si pěkně načepovali v Poděbradech (CZ), Tisovci (SK), Kalvarii Paclawske (PL) a těšíme se na další krásná místa, kde to uděláme příště. bez vody to prostě nejde!!! jídlo – jistě, bez jídla bychom i nějakou dobu vydrželi, ale že bychom to chtěli pokoušet... to raději pokousat nějaký dobrý chleba (nejlepší je Bílovický), protože to je základ. A pak co se přidá – nejčastěji zelenina, sýr, vejce, luštěniny, taky někdy maso (bez toho to bohužel neumíme...), ovoce, semínka a ořechy, v

tak jsme zase v Brně. a tentokrát jsme nepřijeli kvůli poruše. ou jééé… přijeli jsme na svatbu kamarádů. taky pomoci se stěhováním dalším kamarádům a samozřejmě na návštěvy. Brno prostě nejde jen tak prolítnout… no ale v Polsku jsme ještě zažili krásných věcí. páni!!! sice jsou všechny jen naše, ale mohu se s Vámi o ně podělit. (doufám, že to někdo čte teda, když už to nikdo nekomentuje…) poněvač jsme se chtěli jet podívat na zubry, tak jsme z Přemyšlu zamířili do Kalwarie Paclawske, kde jsme v cudovném zrodelku (rozuměj zázračném prameni) načepovali konečně naše zásobní barely. jaké bylo naše překvapení, když jsem druhý den zjistila, že ve vodě plovou jakési miniaturní potvůrky zvící milimetru a soupeřící svým vzhledem s vesmírnými loděmi Aštarovy flotily (takže spermiemi). zjistila jsem, že se asi jedná o prvoka způsobujícího průjem až za uši a bála se to říct Jindřichovi. ale pak jsem zjistila, že ten prvok by nebyl vidět, a tak se asi jednalo o buchanky. naštěstí už se při dal

do Přemyšlu jsme přijeli oba celkem schvácení a unavení (i když cesta trvala asi půl hodiny...). nakoupili jsme, sehnali vodu na benzince a pak jsme se chvíli motali v jednosměrkách a uzavírkách. vůbec ty křižovatky v Přemyšlu byly dost zmatené. naštěstí jsme měli již vybrané místo, kde jsme chtěli spát - malinké parkoviště pod Tatarským kopcem. bylo to pěkné místečko (na to, že to bylo ve městě), akorát se tam sjížděla tak porůznu auta, takže tam nebyl klid. ale zase tam každý večer přijeli policisti, takže jsme byli v klidu ohledně toho, že tam jsme. zelený vršek jest kopiec Tatarski bezva toyky s papírem i tekoucí vodou na ruce :-) první odpoledne v Přemyšlu jsme se odvážili vyjít na procházku (asi tak 2 km ) na Tatarský kopec (to byla fuška) a kolem něho (v našem stavu únavné, ale nepršelo :-). viděli jsme výhled na město, sochu Krista s křížem za zády, sedačkovou lanovku ke sjezdovce, bránu z pozůstatku opevnění města.  vpravo dole Rocky Cecil na "našem místě&