ou jééé

tak jsme zase v Brně. a tentokrát jsme nepřijeli kvůli poruše. ou jééé… přijeli jsme na svatbu kamarádů. taky pomoci se stěhováním dalším kamarádům a samozřejmě na návštěvy. Brno prostě nejde jen tak prolítnout…

no ale v Polsku jsme ještě zažili krásných věcí. páni!!! sice jsou všechny jen naše, ale mohu se s Vámi o ně podělit. (doufám, že to někdo čte teda, když už to nikdo nekomentuje…)

poněvač jsme se chtěli jet podívat na zubry, tak jsme z Přemyšlu zamířili do Kalwarie Paclawske, kde jsme v cudovném zrodelku (rozuměj zázračném prameni) načepovali konečně naše zásobní barely. jaké bylo naše překvapení, když jsem druhý den zjistila, že ve vodě plovou jakési miniaturní potvůrky zvící milimetru a soupeřící svým vzhledem s vesmírnými loděmi Aštarovy flotily (takže spermiemi). zjistila jsem, že se asi jedná o prvoka způsobujícího průjem až za uši a bála se to říct Jindřichovi. ale pak jsem zjistila, že ten prvok by nebyl vidět, a tak se asi jednalo o buchanky. naštěstí už se při dalším načepování vody z barelu neobjevily. uf. průjem jsme neměli. ou jééé…

v Paclawske Kalwarii jsme nocovali na pěkném místě na louce, u kláštera františkánů a u hřbitova. pustili jsme si k tomu Karneval mrtvol od Jima Čerta. oplocená louka by v sezoně byla kempem, ale bránu měli otevřenou, nikdo nevybíral kempovné a záchodky zde měly otevřené, takže v tomhle směru to bylo přívětivé. a bylo krásně, na louce rozkvetly květiny, svítilo slunce a fučel vítr. 

prošli jsme vesnici s dřevěnými domy i kapličkami s výjevy svatých, Marie a křížové cesty. bylo tam doslova překapličkováno (a ještě ke všemu byly kapličky tak velké, že by se v každé z nich vyspalo tak deset lidí bez domova, proti tomu by byly pražské unimobuňky čtvrtá cenová. a co teprv ta hrobka na hřbitově, ta měla dokonce i sklep…). 

přespali jsme dvě noci a rozhodli se, že zubry vynecháme a pojedeme už směrem k domovu.

měli jsme dost času a kilometrů před námi nebylo mnoho. jeli jsme v klidu a v pohodě. a protože jsme potřebovali pro Jindřicha koupit společenské oblečení na tu svatbu, tak jsme vyrazili do města. a ne do ledajakého – do Sanoku (město, kde jsme sháněli měnič napětí, nesehnali a nestihli si ho ani projít). takže jsme napravili, co jsme zameškali: viděli uličku a sochu Švejka (u které nás vyfotil místní násoska, se kterým si Jindřich pak dal extra silné 9,2% pivo a on nám prozradil, kde byla synagoga, že Hitler a Stalin byli pěkní lumpové, že se rád bije, škrábe když se neoholí a že musíme schovávat pivo před projíždějícími policisty), 

ulička je slepá a vede k věznici

stavili se v hospodě U Szwejka (kde byla laxní obsluha, a kde se scházela místní metlošská komunita), prošli se za tmy po historickém centru, strávili skoro pět hodin (na místo plánovaných dvou) v místním vyhlášeném muzeu v přírodě. koupili jednu košili a tílko nové (za 40 zlotých), jednu košili a kalhoty obnošené (za 11 zlotých) a jeden extra super barevný osmdesátkový svetr pro Verunku (za 5 zlotých, ještě s ramenními vycpávkami). byl to tam povedený čas.

v hospodě U Szweika

zachovalé Češky v Polsku

v muzeu v přírodě měli aj sekci "těžba ropy" (cestou ze Sanoku jsme pak viděli pár funkčních věží)

dál jsme pokračovali v cestě přes Kalwarii Zebrzydowskou, kde jsme přespali na terasovitém parkovišti a podívali se do baziliky Panny Marie. neprošli jsme se tentokrát kolem kapliček, ale z návštěvy areálu kláštera jsme pochopili, že jde o velkou atrakci (měli tam i restauraci, hajzlbábu na záchodcích a ve stáncích se suvenýry prodávali dětské samopaly). 

bazilika Panny Marie

cudovna Matka Boža Kalwarijska a cudovna uklizečka

z Kalwarie jsme se vydali do Wadowic, kde se narodil Karol Wojtyla. při vjezdu do města nás udivil poutač na jakési muzeum Hell´s angel (bohužel nevyfoceno, takže nám to nemusíte věřit, ale koho by to napadlo, když poutače na rodný dům Karola Jana Pavla II úplně chyběly). do města jsme se zanořili a v mohutné zácpě se zase vynořili, jelikož se nám nechtělo se tam pachtit a chtěli jsme ještě ten večer dojet do Brna.

tam jsme dojeli kolem jedenácté večerní a přivítal nás Tomáš Jenček s krabicemi, které potřeboval naplnit věcmi, protože se stěhovali. Cecila jsme nechali spát na ulici (Příční) a sami si ustali v bytě. asi se jemu i nám stýskalo, poněvač jsme celou noc nemohli spát. 

Rocky Cecil na Příční

v sobotu jsme pomohli odnosit naplněné krabice do auta a vydali se chystat na svatbu, teď už Husárových. až jsme z toho byli nervozní, kolik tam bylo známých. přece jen po měsíci odloučení a najednou tolik lidí. ale brzy jsme si zvykli a bavili se dobře. v noci bylo v Cecilkovi 9°C.

v neděli oběd u sestřenčiné tchýně, výlet na prýgl s minigolfem, večer s novomanželi a Gugu z Řecka (konečně jsme si mohli popovídat) a pak ještě přejezd do Rosic a ponocování u stěhujících se Jenčkových.

teď v Julcu u Gitty a Vincka.

ou jééé