Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval.

spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O 

spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k potoku, kde si v ledové vodě smočili ruce a syčeli u toho, jak je to studilo. Jindřich taky pózoval, ale po tom, co dokázal, že je opravdu nejsilnější a nejstatečnější a nejotužilejší muž na světě - po tom, co skočil do zmíněné bystřiny, vylezl ven a řekl: "hmmm, asi jsem tam ještě mohl být o chvíli dýl". a vrátil se tam ještě trochu vycachtat. 

příprava před koupelí

a hups tam

a pozice "já jsem nejsilnější na světě"

po tomhle osvěžení měl Jindřich tolik sil, že se chtěl vydat na kopec nad námi. tak jsme lezli. nejdřív kolem malého potůčku a dál nahoru, potom tak nějak po vrstevnici snad po ovčích stezkách. i když to nebyla žádná honička kilometrů, nebo právě proto, tak jsme si užili krásné výhledy strmě dolů na Rockyho Cecila, na salaš, kde jsme dalekohledem pozorovali prasata, návrat ovcí z pastvy a jejich dojení.

tam dole mrňavoučký Rocky Cecil

ještě jsme viděli trsy sluncem rozsvícených květin, fialových zvonků a zářivě kvetoucí mateřídoušky. objevili jsme tam také medvěda. ale bylo to malinké medvíďátko, které bylo mrtvé. fotka není moc vypovídající, poněvač jsem ho nechtěla otáčet, že mi ho bylo líto. po zbytek cesty jsem na něj často myslela, a taky jsem kvůli němu často brečela a doufala při tom, že mu nikdo nezabil maminku a ono nezemřelo hladem.

dole na fotce pod keřem

Jindřich si ještě vylezl na starý stožár lanovky, ze kterého vyfotil nějaké obrázky. já zatím dole v Rockym čekala, kdy přijde, protože jsme se domluvili, že vyjedem a na nějakém pěkném místě si uvaříme oběd - on hlad neměl, já samozřejmě jo - jako vlk, už když jsme začli lézt do kopce. a když mám hlad jako vlk, jsem bez energie a unavená, a proto protivná a netrpělivá a chci jen jíst a vařit a vařit a jíst. Jindřich dlouho nešel, protože ještě hledal moje pohorky, které jsem si nechala na začátku cesty na kopec pod kamenem. po tom, co jsem nejenže nebyla schopná v nich udělat ani krok, ale taky jsem se smekla na suchém kameni v potoce. tak jsem šla bosky a bylo to krásné, i když jsem si zapíchala do chodidel pár minijehliček z kleče.

abych se vrátila k mému hladu - chtěla jsem vařit, ale domluva byla na nějakém dalším zastavení, nejlépe pěkném a s výhledem, tak jsem nevařila, ale protivnila a jeli jsme. protivnila jsem i kvůli tomu, že Jindřich přišel za dlouho a ještě si dovolil odběhnout se podívat dolů na vodopád. 

a pak ještě musel fotit patník (tyhle patníky jsou po celém území Rumunska, kudy jsme jeli - většinou staré kamenné a někde u přestavěných silnic nové plastové).

začaly se stahovat mraky, asi z toho, jak jsme se nějak nepohodli a nedohodli a nerozuměli si. naštvaně jsme zastavili na prvním odpočívadle. to už jsem byla uražená a nechtěla vařit, poněvač to mělo být na nějakém pěkném místě a to tam nebylo. jeli jsme dál už v mraku. zastavili jsme na dalším odpočívadle, kde nebylo už vůbec nic vidět. Jindřich se šel uklidnit ven a já teda vařila, protože nebylo zbytí, jinak bychom oba skočili ze srázu. tak jsme se mlčky najedli. pak se tak nějak skoro mlčky usmířili a jeli jsme dál.

projeli jsme mrakem v tunelu

a na druhé straně hory bylo zima ale krásně.

a pak jsme sjeli dolů. docela nás překvalpilo, že to bylo tak rychlé, že už jsme za horama. ještě při sjezdu jsme si koupili sirup, cuiku (slivovici), broskve a ajvar u prodavače, který vegetuje na odpočívadle u silnice se psem. v noci spí v autě a ve dne prodává. od všeho nám dal ochutnat.

podle gestikulace poznáme, že sýr je kravský