cestacil

možná se někdy i tímhle tempem dostanu blíž k současnosti. přemýšlím nad tím, proč mi nejde zařadit jakási pravidelnost do psaní příspěvků a nedaří se mi na to přijít...takže bude možná lepší místo toho přemýšlení vložit další text ;-D na cestě do Meski pouštíme Ayoubovi hudbu naši a on nám pouští jejich, a jeho oblíbenou. zastavujeme v polopouštní krajině, kde hoši lezou na střechu Cecila, aby mi mohli rozpřaženýma rukama a nohama zamávat do objektivu (fotku můžete najít v jednom z předešlých příspěvků). v cestě pokračujeme dál a stavíme zas až po změně krajiny nad krásnou oázou zavlažovanou vodou z řeky Zíz a lahodící oku zelení palem. po všech těch kupách písku a prašné udusané zemi to je pohlazení. když jsem si odmyslela kolem projíždějící auta; lidi; stánek s občerstvením a suvenýry, nechala jsem se unést pohledem na sloupce kouře z ohňů stoupající z hustého zeleného porostu palem až daleko k řece Nil a do doby faraónů . oáza Tafilalt (v berberštině "džbán&qu