Odjezd

když jsme se asi tak před rokem a víc loučili s Brnem a bytem, uspořádali jsme rozlučovací sešlost, kde jsme se pěkně pobavili, proběhlo několik exurzí v autě a získali návrhy jmen pro naše auto.
toto jsou ty návrhy
kdyby Jindřich neprobíral asi už po padesáté osmé věci, které máme v mém dětském pokojíčku, tak by ty cedulky neobjevil a nemohla bych se s Vámi o ně podělit. takže všechno zlé je pro něco dobré. sama jsem si říkala, kde asi ty ceduličky jsou...
a tak: i když jsme se nakonec rozhodli pro jiné jméno. i když to kolikrát vypadalo, že nevyjedeme, protože se nám do cesty stavěly různorodé překážky a my jsme je nechaly, aby se nám tam postavily. i když nás mnozí zrazovali a zrazují od cesty - výroky jako "To jedete do Maroka, aby vás tam ty teroristi islamistický podřízli?!", "To si nemysli, oni ani nemrknou a znásilní tě a hned několikrát", "Zůstaňte doma a najděte si práci a žijte jako slušný lidi, ne jako nějaký zvířata." mě donutili poprvé v životě "bejt na někoho vostrá". vypadá to, že po víc než roce opravdu vyjedeme a nevrátíme se dřív než za rok. staniž se??? zítra!!!!
právě teď doprobíhá balení a zjišťování
tohle jsem napsala 29. listopadu. a pak...Jindřich onemocněl. když jsme se vrátili z Polska, tak nám jeden kamarád říkal, že si zahráváme, když jsme zase přijeli, že tady zase strávíme mnohem víc času, než chceme. a my tomu nevěřili. to bylo na konci září. ale bylo to tu nakonec fajn a všechno, co jsme chtěli, máme vyřešeno.
Takže ZÍTRA OPRAVDU směr Praha, Plzeň, Rozvadov, Norimberk, dál přes Německo a do Francie u Mulhouse, směr Lyon, Perpignan a šup do Španěl. tam podél pobřeží až do Málagy. a pak se uvidí.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

cesta na Transfagaraš

Obrázek
já vím, že Transfagaraš je cesta, ale my jsme museli nejdřív na tu cestu vážit cestu, takže: cesta na Transfagarašskou magistrálu byla dlouhá, horká, ale výživná. potkali jsme kobylku uvázanou, naštěstí ve stínu, tak, že se moc nemohla pohnout, a tak ji žraly mouchy a obří ovádi, kteří nešli ani na nás, protože by se do nás zabodli asi moc hluboko a sáli by tuk a ne krev. kobylku jsme tedy potěšili kouskem mrkve a pohlazením a jeli jsme dál. a bylo vedro! potkali jsme Ježíška, který byl dvourozměrný, což je v Rumunsku nejběžnější způsob jeho zhmotnění. a bylo vedro! zastavili jsme se najíst u opevněného kostela (biserica fortificata), kde nás cikánka požádala o cigaretu, tak jí Jindřich ubalil. tu cigaretu. a bylo nesnesitelné vedro! Dále pak jsme potkali kácející se sloupy a čápy, kteří na sloupech mají svá hnízda (ovšem to bylo v Rumunsku velice často ve vsích vidět). v tom velkém vedru! a konečně v Agnitě jsme potkali pána, co na nás mával před koncem obce.
Další informace

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p
Další informace