aktuální poloha (20. března 2018)


jsme v Marakéši. po tom, jaký klid jsme poslední dobou zažívali, nám zdejší medina (staré město) přijde jako z jiné planety.

foto není vůbec ilustrativní, křižovatka je zde méně než poloprázdná

fotka je pořízena z restaurace, kde jsme si dávali kuskus, hariru (polévku) a mátový čaj. čmoud z motorů nevyvanul ani když se křižovatka na chviličku polovyprázdnila. emise tady vypouštěly skůtry a mopedy (vezoucí všemožné kombinace lidí a nákladu); oslíci a muly (táhnoucí vozíky a vozy); cyklisté (vezoucí třeba tácek s čajem v konvičce a se dvěma sklínkami); maminky s dětmi v šátku; děti vracející se ze školy; mužové vezoucí vozíky s pomeranči (zastavující se vprostřed na pokec s kamarádem); tuktuky a nákladní tříkolky (vezoucí všemožné kombinace věcí); trhovci. do toho všeho přijede auto a začne se uprostřed otáčet aniž by přerušilo tok dopravy. dojem z celého výjevu jsme si ještě umocnili tím, že jsme do té vřavy vkročili a dostali se z ní asi až za dvě hodiny, když jsme bránou prošli z mediny ven.


štěňátka odpočívající na kozích chlupech ve smradlavé koželužně

Komentáře

  1. Anonymní22. března 2018 v 1:56

    Zdravím z mrazivé Polabské nížiny cestovatele po černé Africe. Pěkně ty všechny výjevy, vůně, zvuky, pohyby a no prostě úplně všechno schovávejte a pak to na nás vybalíte, jo? Dávejte na sebe pozor, jo a Barča má kluka Mikuláše... Papapa TRM.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. cestajececil24. března 2018 v 3:18

      Zatím jen zaznamenáváme :-) pak to vybalíme. Děkujem za komentáře :-) Líbáme J+TRD

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

cesta na Transfagaraš

Obrázek
já vím, že Transfagaraš je cesta, ale my jsme museli nejdřív na tu cestu vážit cestu, takže: cesta na Transfagarašskou magistrálu byla dlouhá, horká, ale výživná. potkali jsme kobylku uvázanou, naštěstí ve stínu, tak, že se moc nemohla pohnout, a tak ji žraly mouchy a obří ovádi, kteří nešli ani na nás, protože by se do nás zabodli asi moc hluboko a sáli by tuk a ne krev. kobylku jsme tedy potěšili kouskem mrkve a pohlazením a jeli jsme dál. a bylo vedro! potkali jsme Ježíška, který byl dvourozměrný, což je v Rumunsku nejběžnější způsob jeho zhmotnění. a bylo vedro! zastavili jsme se najíst u opevněného kostela (biserica fortificata), kde nás cikánka požádala o cigaretu, tak jí Jindřich ubalil. tu cigaretu. a bylo nesnesitelné vedro! Dále pak jsme potkali kácející se sloupy a čápy, kteří na sloupech mají svá hnízda (ovšem to bylo v Rumunsku velice často ve vsích vidět). v tom velkém vedru! a konečně v Agnitě jsme potkali pána, co na nás mával před koncem obce.
Další informace

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p
Další informace