life in Benalmádena

naše parkoviště na Calle Timón (ulice "Kormidlo")

od cestování jsme si dali "pauzičku" v Benalmádeně, kam jsme přijeli rovnou z Granady. den po příjezdu jsme se seznámili se dvěma muži v šedivých bundách, jedním mužem v oranžové bundě a jednou chlupatou slečnou (určující znaky z smsky): Jiří (s ním jsme byli od začátku domluveni, že se potkáme a přes něho bylo domluveno předání knížek, ajedem.cz), Kuba (stavitel soch z písku, sportovec a ostravák), Oliver-Libor (stavitel soch z písku, tvůrce soch z ledu a vtipálek). chlupatka je Leonka, takže už máme třetího psa, po kterém se nám bude stýskat. první je taťkův Ferda, pak je to Morinka Davida s Ivkou a teď k tomu všemu ještě přibyla Liborova Leonka.

Leonka je španělský mastin. přes své vzezření je mírumilovná a hravá. nejvíc má ráda kameny na pláži, které loví v písku, když jí je hodíme. poslední dny tu byly vytrvalé deště, které na pláže přinesly nánosy kaňy (stonky rákosu podobné stonkům bambusu), která nám slouží taky jako hrací náčiní. dá se s ní tlouci o sebe a vyluzovat zvuky, o kterých si myslím, že nejsou kakofonické. dá se s ní házet a nechat Leonku nadšeně za ní pelášit, aby ji pak mohla ukořistit, zpřerážet nám nohy a rozcupovat ji na cimprcampr. 

Leonka s kaňou

Leonka miluje Křupky. když je vidí, olizuje se a sleduje je. chtěla by si s nimi hrát. Křupka se přiblíží, čmuchne k obřímu čenichu a vystřelí pryč. zato Krupka se nebojí - podniká proti Leonce výpady, prská a nejednou ji sekla do čumáku.

Krupka útočí

Krupka je opravdu bojovnice. jednou si na pláži zalezla pod kámen, a když jsem ji chtěla vylovit, šťouchla jsem do ní. Krupka pištěla a kvíkala. co se jí děje? kouknu tam a ona se pere s malým krabem. Krupka nelenila, zlikvidovala ho a dala se do hostiny. chudáček krab, šly z něho bubliny. když Krupka skončila svoje řádění, tak ho Jindřich musel dorazit 😩.

to by byla naše zvířata a co my. co jsme dělali v Benalmádeně do dnešních dní? hned po příjezdu jsme dovezli těch 40 kilo knížek do Fuengiroly (čti "Fuenchiroly"), kde bydlí, ubytování poskytuje, perníky peče a krajanskou knihovnu zřizuje Anamaria da Costaroque (snad se to tak píše). když jsme knihy přinesli, divila se, jak jsme je dovezli a začala si je prohlížet se slovy: "to je jako když dáte dítěti pytlík bonbonů". 

třeba takové perníky tvoří Anamarie

řešili jsme v tu dobu výměnu plynové lahve - Anamarie nám bez řečí zapůjčila prázdnou španělskou lahev, abychom ji mohli vyměnit na benzině za novou (jinak bychom si museli koupit prázdnou bazarovou na trhu). hlava lahve nám však nešla nasadit na hadici v autě. Libor bez řečí nelenil a na svém silném stroji dojel do jedné dílny, odkud přivezl nástavec, jehož pomocí se hadice nasadila.

prostřednictvím kluků jsme objevili nové odvětví umělecké činnosti - sochání z ledu. Libor a Tomáš nás nechali nakouknout do jejich dílny (www.cooliceart.es). dojeli jsme k nim do mrazáku v Marbella (čti "Marveja"). tam jsme sledovali, jak se led skladuje, přemisťuje, řeže, seká, žehlí, lepí, nahřívá. Jindřich pomáhal přemisťovat. já jsem pomáhala chytat sníh létající od motorové pily do kapasa (pružný lavor). celý slunečný teplý zimní den jsme tak strávili v chladivém vzduchu na sněhu a ledu. kluci nám taky tehdy bez řečí půjčili hlavici k plynové lahvi, kterou měli ve skladu. tu máme doteď.

led se seřezává do roviny 

kapaso se sněhem

led se přemisťuje

led se nahřívá hliníkovou deskou, aby se mohly slepit kusy k sobě

led se žehlí kvůli zarovnání

do ledu se vyřezávají písmena motorovou pilou

led se brousí a vyřezává mnohými nástavci na vrtačku

finální nápis

jenom pár dní trvalo, než jsme se s klukama lépe poznali (pomohlo víno a chlebíčky), ale potom jsme u nich měli takové zázemí, o jakém se nám nesnilo. když pominu hlavice a nástavce k plynu, tak to bylo a je: praní, sprchování, voda, internet. především pak společné jídlo, Liborovy historky a vtipy, povídání a filmové večery. tolik akčních filmů - parodií jsem neviděla za celý svůj dosavadní život (pro mě vede harbulární fantasmagorie Strážci galaxie, gentlemanská konkurence Jamese Bonda Kingsmen a poťouchlost jakoby přenesená z komiksu rovnou na plátno Antman). po tom co jsem viděla Od soumraku do úsvitu už vím, jak je na tom Tarantino se svou psýché.

krom ledosochaření jsou kluci činní ještě v jedné tvořivé oblasti - jeli jsme se tedy podívat na pláž k paseu (promenáda) do Torremolinos, kde sochá z písku Kuba. sochy z písku kluci vytvářejí, ale taky umožňují ostatním, aby si to vyzkoušeli (třeba při teambuldingu; lafabricadearena.es). dojeli jsme sice včas, jenže jsme se vydali na opačnou stranu pasea, kde jsme se sice mohli "pokochat" přehršlí obchodů s cetkami, tretkami a hadříky pro paničky a marnotratné puběrťáky, ale sochu kluků jsme nenašli. každou ze soch, co jsme uviděli, jsme zkoumali, jestli to není ta, kterou hledáme (měla tam být Jirkova věž z hadími hlavami - jeho první pokus o tvoření z písku). tak jsme musili jít hledat na druhou stranu. kdo hledá, najde. našli jsme, ale byl tam jen marokánec Karim, který sochu hlídá odpoledne a večer. chtěli jsme zjistit, jestli už kluci odešli. než jsem se k tomu dobrala prošel tento dialog:

já: C´est Kuba qui a fait. (To dělal Kuba?).

Karim: Non ils sont pas de Cuba, ils sont tchéques. (Ne, oni nejsou z Kuby, oni jsou Češi.)

já: Mais nous conaissons les gens qui ont fait ca. C´est Kuba, Libor et Jirka. (Ale my známe lidi, co to dělali. Je to Kuba, Libor a Jirka.)

Karim: Ah oui, vous pensez Jacobo et Jorge. (Aha vy myslíte "Chakoba" a "Chorcheho".)

Kuba a Libor u sochy (foto z jejich archivu)

další místní zajímavou výstředností je park s kurem, králíky, osly, kozami a kaktusy. park o něco menší než brněnské Lužánky, kde místo lip, buků a dubů se k nebi tyčí palmy a kaktusy. park je oplocen, brány jsou otevřené celý den. když jedete kolem autem, můžete vidět kohouty, jak se promenádují po chodníku kolem plotu. máte-li štěstí, uvidíte tam i králíka hopkajícího k vidinám svobodných zítřků v ulicích Torremolinos (nebo Benalmádeny?; nevím, kde jsou hranice v místním souměstí táhnoucím se od Málagy k Gibraltaru). hranice parku jsou však jasné, na území ohraničeném plotem je přece jenom víc svěží zelené travičky, a tak se není čemu divit, že se králík, po chvíli hopsání na zámkové dlažbě, rád vrací do svého "ráje". když vejdete do parku, spatříte neskutečné množství slepic a kohoutů, jak se popelí a paběrkují drobky. odevšad se ozývá nepřetržité kokrhání. do toho najednou "hopky hop" a kolem vás skáče králíček s chundelatýma ušima, střapatým kožíškem, šedý, černý, bílý, strakamakatý, s ušima svěšenýma, krátkýma nebo vytrčenýma do stran. a to jsme viděli jen tři (kecám). není neobvyklé je vidět, jak si dávají dvaciáš natažení jak širocí tak dlouzí. ale běda jak se přiblížíte, aktivuje běhy a je v trapu. musí být stále ve střehu, stejně jako v přírodě, protože sem chodí mnoho psíčků na vycházku (a psíčci rádi honí králíky). kozy a osly tu nikdo nehoní, protože jsou ve výběhu, a tak dosti znudění koukají žádostivě ven. závidí malým ušatým chlupáčům a opeřencům jejich svobodné bytí. my v tom parku svačili na dece. krmili jsme kohoutka (jednoho z těch méně obdařených krásou), ale jen opatrně, aby to neviděli ostatní, protože jsme přece jen viděli Hitchcocovy Ptáky. to byl náš první místní výlet na kolech.

druhým výletem nebyl ani tak výlet jakožto cesta za vidinou večera příjemně stráveného v baru s novými přáteli. v baru u Michaela s usměvavou servírkou a s velikou obrazovkou, kde nám na přání pouštěla hudbu z internetu, jsme se seznámili s Míšou (průvodkyní cestovní kanceláře) a lépe jsme poznali Alenu (ve Španělsku žije asi rok). pili jsme pivo (Jindřich) a "claru" (pivo s limonádou, já), bylo nám tam dobře, hodně jsme se nasmáli (nikdo nemá na, v pravou chvíli pronášené, Liborovy vtipy) a šli jsme spát pozdě.

Libor, Jirka, Jindřich, já, Míša

Míša byla sympatická, a to jsme byli rádi, protože jsme se ještě předtím, než jsme ji poznali, domluvili s Jiřím, že společně pojedeme v březnu do Maroka. a taky že jo. dneska probíhají poslední přípravy před cestou - necháme u kluků nějaké věci, aby měl Cecilek na těch 3000 kilometrů lehčí krok a nepotřeboval tolik jíst. zítra jedem k Gibraltaru a 6. března v 8:00 trajektem hurá do Afriky!!!

plán cesty

PS: a jak to bylo s plynem? španělská plynová lahev, jak jsme předpokládali, se nám nechtěla vejít. tak jsme využili Jirkovy dobrosrdečnosti, vypůjčili si od něho vrtačku, abychom mohly proděravět polici nad lahví. vše se Jindřichovi povedlo, a tak vaříme 😊