Tarragona

do Tarragony jsme přijeli 22. prosince večer. dost brzo na to, abychom viděli ještě za světla naše spací místo v přístavu (vyhledané přes Park4Night).



ještě ten den večer jsme se prošli k majáku – muzeu a ještě dál, až na konec přístavní hráze, kde blikalo zelené světlo navádějící lodě. nezdálo se to, ale ušli jsme tam a zpět necelých 9 kilometrů. je to tam taková silnice (kde občas projede policejní auto), na jedné její straně je stezka pro pěší a běžce a na druhé straně stezka pro cyklisty a bruslaře.




Ještě v půl desáté věčer jsme měli otevřené dveře a bylo nám krásně teplíčko (oproti Barceloně určitě).
další den jsme vyjeli na kolech nahoru do města nad amfiteátr (Tarragona byla v římské říši, a tak vystavěna Římany – dnešní město je postaveno na troskách toho římského), kde jsme posvačili, koukali na moře a amfiteátr a vyfotili se s ním. slunce tak krásně hřálo, že jsem byla dlouhou chvíli bez bot.


skoro jsme prošvihli sledování zápasu FC Barcelona – Real Madrid na Placa del Font, ale stihli jsme alespoň kousek fandění místních v hospůdkách kolem celého obvodu náměstí. aj oslavu gólu jsme viděli. prošli jsme si staré centrum města a šup zas dolů "domů".







další den – Štědrý den - jsme sportovali Jindřich běžel a já jela na kole zase k zelenému světlu a zpět. potom na kole do novější části města – projeli jsme třídu Rambla Nova tam a zpět. pak jsme našli ulici, kde bydlel Jindřichův kamarád Luďa, když tu byl na studiích. Šupky dupky do starého města, kde jsme objevili krásně vyzdobenou ulici.







dál jsme hledali wifi, abychom mohli dát něco sem. tu jsme našli na Rambla Nova v Motoklubu a Vespaklubu Tarragona. asi do deseti jsme tam brouzdali na internetu a přitom oslavovali příchod Ježíška vermutem. když jsme měli vše hotovo, dojeli jsme do Cecila, a tam jsme si dali k večeři rizoto, postavili stromek a rozdali dárky.


aj vánoční zvyky byly

v Tarragoně jsme zůstali ještě 25. prosince, kdy jsme se sešli s Jindřichovým spoluhráčem z hokeje Prokopem a jeho dívkou Lenkou. prošli jsme se s nimi kolem přístavu a městem, ještě jsme přespali na "našem" místě a další den, se vydali dál do Delty řeky Ebro.
ten poslední den bylo na moři 10 lodí čekajících na přístav.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

cesta na Transfagaraš

Obrázek
já vím, že Transfagaraš je cesta, ale my jsme museli nejdřív na tu cestu vážit cestu, takže: cesta na Transfagarašskou magistrálu byla dlouhá, horká, ale výživná. potkali jsme kobylku uvázanou, naštěstí ve stínu, tak, že se moc nemohla pohnout, a tak ji žraly mouchy a obří ovádi, kteří nešli ani na nás, protože by se do nás zabodli asi moc hluboko a sáli by tuk a ne krev. kobylku jsme tedy potěšili kouskem mrkve a pohlazením a jeli jsme dál. a bylo vedro! potkali jsme Ježíška, který byl dvourozměrný, což je v Rumunsku nejběžnější způsob jeho zhmotnění. a bylo vedro! zastavili jsme se najíst u opevněného kostela (biserica fortificata), kde nás cikánka požádala o cigaretu, tak jí Jindřich ubalil. tu cigaretu. a bylo nesnesitelné vedro! Dále pak jsme potkali kácející se sloupy a čápy, kteří na sloupech mají svá hnízda (ovšem to bylo v Rumunsku velice často ve vsích vidět). v tom velkém vedru! a konečně v Agnitě jsme potkali pána, co na nás mával před koncem obce.
Další informace

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p
Další informace