La Xopera a Carlet

mezi pomerančovníkové a mandarinkové sady do La Xopery jsme jeli kolem „rybníka“ L´Albufera, kde bylo větrno a vlnobití. je až neuvěřitelné, jak se voda dokáže hýbat.

pak přes území borovic až jsme dojeli na místo v eukalyptovém háječku, u zavřeného kiosku, mezi stanovišti na grilování, na břehu vyschlé řeky. hned po příjezdu jsme si došli natrhat pomeranče, mandarinky a citron. poklidili jsme v Cecilovi, abychom mohli pozvat sousedy na promítání. notebook držel zapřen řadící pákou a tyčkou od stolku, kolem které jsme si všichni propletli nohy tak, aby nedošlo ke skopnutí. do „kuchyně“ se nainstalovala rozkládací židlička a promítání mohlo začít. byli jsme tam na sobě jako sardinky. další den byl odpoledňo-večerní program venkovní. grilovali jsme speciálně nadvakrát rajčata se sýrem po davidovsku a Ivkou připravená kuřecí stehna s balíčky jihoamerické yuky, cibule a česneku. k tomu všemu samo sebou červené víno.

   

ty malé domky za námi jsou grily

další den večer jsme se přesunuli do nedaleké vesnice jménem Carlet. tato vesnice má 14 tisíc obyvatel, takže asi typické španělské pueblo. vesničce říkali něčemu o 2 – 3 tisících. bydlí tam, a v blízkém i vzdálenějším okolí pracuje, srdečný a rozšafný dlouhán Honza, u kterého jsme pobyli dva večery. viděli jsme další byt, který nám potvrdil teorii, že byty tu jsou jedna velká chodba. druhý den jsme se celí natěšení mohli osprchovat a Honza nás pohostil palačinkami. provedl nás po „španělské vesnici“. tedy ve změti pravoúhlých uliček, ve kterých bych se hned ztratila. prošli jsme se náměstím, kde je jediný španělský bar mezi dvěma rumunskými a jedním čínským.

došli jsme ke korytu vyschlé řeky, která se zaplní maximálně jednou za rok a někdy ani to ne. vůbec jsme tu zatím viděli dost často řeky označené „rio seco“ či „rio verde“ (případně „rio verd“). „rio seco“ znamená „suchá řeka“. je to suché koryto, kterým vedou stezky, cesty a někdy i silnice. „rio verde“ znamená „zelená řeka“. to je dost podobné koryto, ale uprostřed teče malý potůček. občas tam můžete vidět i rákosí.

u Honzy v Carletu jsme si ještě usmažili bramboráky. bytové záležitosti se děly za přítomnosti všechné naší zvířeny. Morinka (border kolie Ivy a Davida), Křupky (naše dvě potkanice) a dvě Honzovy kočenky na sebe navzájem pokukovali a navzájem se sebe báli a nevěděli, co si o sobě myslet. kočky ani nevěděli, co si mají myslet o nás...natožpak, co si mají myslet o společném focení...

tímto děkujeme Honzovi za srdečné přijetí a pohoštění

tímto děkujeme Honzovi za srdečné přijetí a pohoštění

další den byl krásný a slunný, ale také smutný, protože proběhlo loučení. vzbudili jsme se celkem brzy. taky jsme šli s Davidem, Ivkou a Morinkou hledat „locutorio“. tedy místo, kde by nám vysvětlili, co máme dělat proto, abychom zprovoznili internet z naší nové simkarty, kterou jsme zakoupili ještě ve Valencii. naštěstí jsme šli všichni, protože Španěl byl sice velice ochotný, ale neuměl anglicky. tak mi pomohla Iva a dozvěděli jsme se, že je potřeba, aby ta nová simka byla na primárním místě v mém telefonu. španělské simce od rumunského operátora prostě nestačí „být ta druhá“...

všechno bylo jak mělo být a proto nebo tomu navzdory jsme se s našimi milými novými přáteli rozloučili, abychom mohli uhánět dál vstříc novým zítřkům každí zvlášť, abychom se zase někdy mohly znovu shledat

TÍMTO DĚKUJEME IVĚ A DAVIDOVI za uvedení do španělské kultury, za seznámení s novými lidmi, za pěkné večery (u filmu, karet, mölkki, vína, jídla, debat o všem možném, nemožném, bezbožném i božném). no prostě za všechno. DÍKY VÁM. hlavně teda Morince za trrrrrrrhání a indiánské tance...na jaře na viděnou!!!

(za případné chyby v překladu se omlouvám, ale nefunguje mi offline google translator...)