začala CESTA na sever

před CESTOU jsme se chtěli rozloučit s naší českou skupinkou v Benalmádeně a využili jsme pěkného úterku k posezení v grilovacím parku v Torremolinos. plán byl vyjet na CESTU ve středu ráno. no kdo by čekal, že vyjedeme? jedině já. byla středa po poledni a noční ptáci ještě spali. a to jsme měli ještě absolvovat jedno kafe. nakonec to ale dobře dopadlo a ve středu večer jsme vyjeli.

než jsme se ale dostali na CESTU, a před tím do Terremolinos, a před tím do Benalmádeny, Cecil uvítal nová prasátka a motýlky.

prasátko má číslo 634

tihle motýlci už dolétali (jsou to brzdové destičky ale pšššt...)

celou sestavu jsme jeli vyzkoušet do kopců plných serpentýn cestou na Rondu, kam jsme si udělali malý výlet. parkovali jsme tam s výhledem na ty kopce, ze kterých jsme přijeli. na louce vedle nás se pásli koně, ptáci cvrlikali a vzduch voněl jarem.

celé město Ronda na "kachlovém obraze" a k tomu trochu romantiky

Ronda je krásné město s částí zachovalých hradeb; s terasovitými zahradami; s arénou na koridu již hlídá socha urostlého býka a méně urostlého matadora; s altánem na vyhlídce, který se tyčí do výše malého paneláku (takže neposkytuje ani stín, ani přístřeší v případě deště); s pánem, jenž krmí pouliční kočky v počtu třiceti a více kusů; s tiskařskou dílnou a především s mostem vypínajícím se nad soutěskou, na jejímž dně teče řeka Guadalevín, a tak rozděluje město na dvě části. v noci je most osvětlen silnými světly, takže když chcete pozorovat zbytky západu slunce, ozařujícího siluetu kopců, kazí vám ta světla dojem. ale zase pěkně vidíte na netopýry poletující všude okolo. v Rondě jsme strávili jeden večer a druhý den cestou zpět serpentýnami dolů k moři odzkoušeli brzdy.

no co vám budu povídat, už cestou do Rondy musel Jindřich povolit ruční brzdu. protože po tom, co řekl, že to do toho kopce nějak líp jede, můj nos zaregistroval smrad pálícího se čehosi. raději jsme zastavili a zjistili, že pálící cosi je pravé zadní kolo, ze kterého se trochu houlilo. počkali jsme až vychladne, povolili brzdu a jeli dál. na každých pár kilometrech stavěli, aby Jindřich brzdy zkontroloval. vše bylo v pořádku. cestou zpět jsme taky stavěli kvůli kontrolám, a když jsme dojeli, přeci jen bylo jedno kolo horké. to byl pátek a nás čekal poslední "víkend hlídačů soch" před odjezdem. takže se kluci v sobotu sebrali a jeli do autodílny, kde brzdy odvzdušnili.

potom bylo už jen hlídání soch (pláž se s námi rozloučila stylově - celý víkend probíhal na passeu před sochou Den svatého Patrika s živou hudbou a opilými posluchači), balení, hlídání, balení a zase balení a uklízení kuchyňky, záchodku a pokojíčku, kde jsme přebývali.

pokojíček před balením

a tak se stalo že jsme v pondělí odpoledne vyjeli z Marbelli, stavili se u Aničky - "babičky" co peče perníčky, potkali se s Jirkou a Kubou z benalmádenské skupinky pískosochařů a vyvenčili Leonku - tu obrovskou fenu, co se bojí Křupek (teď už teda jenom Křupky). v úterý to grilování, kdy nejotrlejší z nejotrlejších šli spát kolem čtvrté - to jsou ti ptáci, kteří spali ještě po poledni. Jindřich mezi nimi byl, takže na CESTU do Čech jsme vyjeli až v osm. ale i tak jsme na NÍ už třetí den a už před San Sebastianem.

z  předvčerejšího spacího místa

zápis z CESTY bude až dorazíme :-)