Sighisoara (Segešvár) - spací místo a poznávání okolí

v aplikaci Park4Night jsme si vyhledali spací místo nad Segešvárem (mělo být klidné a uprostřed přírody). jenže lesní cesty v mapě  Park4Night a lesní cesty v navigaci Sygic vypadaly poněkud odlišně a my offline měli k dispozici jen tu navigaci. asi hodinu jsme tak strávili na úplně opačné straně kopce a potom nás ze správné cesty (která vypadala jako vlnková dráha) vytlačil kamion se dřevem. takže Jindřich musel asi 200 m couvat ve tmě s nalepeným kamionem na přídi, snaže se netrefit moc děr. tak jsme tedy, po dlouhém nočním hledání, našli - krásné pastviny nad Segešvárem se staletými duby, kam jsme se vrátili po dvě noci přespat.
1. noc jsme tam spali u cesty, poněvač jsme přijeli pozdě po tom nočním hledání
2. noc jsme tam spali na fotbalovém hřišti,
kde se zrovna hrálo: týmy právě nastupují
3. noc jsme tam spali trochu více zastrčeni a vzbudili nás kozy
z toho krásného místa jsme dělali výpady (buď jsme tam nechali Rockyho Cecila a šlise projít, nebo jel s námi):
udělali jsme si procházku ve vedru po pastvinách,
kde jsme našli malinký hřbitůvek s výhledem
a osvěžili se ve studánce.
i Křupky se osvěžily
i já se osvěžila a pak pózovala u obří přesličky, která nejni v té ostatní zeleni skoro vidět.
podruhé jsme prošli Segešvár, kde jsem pózovala u zrušené nebo neotevřené kavárny, u zdi a fotila paní v červeném tričku a půlku paní v květovaném tričku

paní vstřebávající stoličku
další den jsme projeli les,uvařili si tam jídlo a pak se prošli kolem buků, dubů a po nich.
Dnes ráno nás vzbudili ty kozy na pastvě. U studánky,která nás předevčírem zachránila od padnutí na procházce, jsme si natočili plné auto vody (90 litrů) a teď jsme se rozhodli jet na Transfagarašskou magistrálu..tak možná budem ještě barely odhazovat..


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

cesta na Transfagaraš

Obrázek
já vím, že Transfagaraš je cesta, ale my jsme museli nejdřív na tu cestu vážit cestu, takže: cesta na Transfagarašskou magistrálu byla dlouhá, horká, ale výživná. potkali jsme kobylku uvázanou, naštěstí ve stínu, tak, že se moc nemohla pohnout, a tak ji žraly mouchy a obří ovádi, kteří nešli ani na nás, protože by se do nás zabodli asi moc hluboko a sáli by tuk a ne krev. kobylku jsme tedy potěšili kouskem mrkve a pohlazením a jeli jsme dál. a bylo vedro! potkali jsme Ježíška, který byl dvourozměrný, což je v Rumunsku nejběžnější způsob jeho zhmotnění. a bylo vedro! zastavili jsme se najíst u opevněného kostela (biserica fortificata), kde nás cikánka požádala o cigaretu, tak jí Jindřich ubalil. tu cigaretu. a bylo nesnesitelné vedro! Dále pak jsme potkali kácející se sloupy a čápy, kteří na sloupech mají svá hnízda (ovšem to bylo v Rumunsku velice často ve vsích vidět). v tom velkém vedru! a konečně v Agnitě jsme potkali pána, co na nás mával před koncem obce.
Další informace

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p
Další informace