stalo se v březnu: Maroko - Merzouga ("Mohamedánský" autoservis)

pohled na duny v Touz Azi El Bide

z Touz Azi El Bide, kde se nám naskýtá první krásný pohled na duny, vyrážíme do Merzougy (čti "Merzugy"), kam vjíždíme za pánem na mopedu obloženém trávou a hledáme: a) autoservis - kvůli tomu našemu prasklému spojkovému pedálu; b) výlevku na odpadní vodu; c) hotýlek či kemp, kde nabízejí výlety do Sahary na velbloudu. chvíli jsme popojížděli mezi hliněnými domy rozesetými kolem silnice, z nichž některé sice byly i dílny mechaniků nebo hotýlky, ale vyberte si, když to tam neznáte. jak jsme tam tak bloumali (jestli se dá autem vůbec bloumat), oslovil nás místní mladík Hassan (za mladíka se považuje i Jindřich, ale Hassanovi bylo opravdu pod třicet). co jsme hledali, našli jsme tedy v jediné osobě. jakmile jsme Hassanovi vysvětlili naše požadavky na prožití dne, zavedl nás do dílny k mechanikům Mohamedovi a Mohamedovi (začínám je podezírat, že si z nás všichni tropí žerty, když se každý druhý/prvý jmenuje Mohamed). 

před dílnou u Mohamedů

hlavní Mohamed mluví trochu anglicky a lépe francouzsky, takže si tak nějak rozumíme, ale i tak nám s vysvětlováním pomáhá Hassan - schopný domluvit se nejen arabsky a berbersky, nýbrž i anglicky, francouzsky, španělsky, německy a Aláh ví jak ještě. smlouváme se na pomoci, ale nesmlouváme cenu, což nám později trochu napne nervy. Jirka tankuje od kluků z dílny vodu; na radu Hassana vyjíždí do placaté pouštní krajiny vykopat jámu a vypustit do ní odpadní vodu jako prý všichni ostatní obytkáři (Hassan tak pomáhá vyřešit druhou z našich potřeb); a pak se vrhají s Míšou na hledání nejvhodnějšího výletu do dun s velbloudy. Hassan taky odjíždí a my zůstáváme sami s montéry, kteří vypreparují pedál i s udělátkem, co vyrobil v noci Jirka, abychom mohli dojet. upozorňují, že to není kvalitně odvedená práce, ale ani netuší, za jakých podmínek byla provedena. jeden z mechaniků odváží pedál neznámo kam (nebyl to ani jeden z Mohamedů, a tak si jeho jméno nepamatuju - už vím, proč se všichni "jmenujou" Mohamed). čekáme. přijíždí Marokánec v pouštním čtyřkolovém lunárním vozítku, vymetají z něho pididunu písku. čekáme. 

Mohamed, Mohamed a já

vaříme si kafe; připravujeme a jíme oběd; jdeme na obhlídku do přidruženého obchodu s marockými výrobky, kde popíjí čaj a pokuřuje "prodavač" (spíš průvodce) v modrém hábitu, jenž mu začíná dvacet centimetrů nad hlavou turbanem a splývá až po kotníky megadžilabou (džilaba = tradiční oděv - dlouhé šaty). prý bychom mohli i něco směnit. mechanik přijíždí pro nějaké součástky. odjíždí zase pryč. čekáme. mezitím se vrací zpátky Jirka s Míšou a čekají s námi.

"ani jeden z Mohamedů" přijíždí zpět s pedálem vyztuženým tak dokonale, že by snad vydržel i útok sexyvampů v bikinách. obtížně ho montují zpět. je hotovo! ne však úplně - je potřeba zaplatit. což se v Evropě jeví jako jednoduchá operace, ale tady se z ní stává záležitost dobrodružná až adrenalinová. první cena je v závratných výšinách osmi set dirhamů (80 Eur čili nějakých 2000 Kč). polije nás horko. naštěstí před chvílí přijel zpět Hassan a přivezl si s sebou svou krásnou plavovlasou německou dívku Helen. naneštěstí si před chvílí s modrým průvodcem dali čouda, tak jejich pomoc není taková, jaká by mohla být. ale zároveň jsou vyklidnění, takže i my se snažíme být, když se Mohamed horkokrevně rozčílí při návrhu 500 dirhamů. dveře bouchají, nářadí lítá. obracím se na Helen, ta mě uklidňuje, že to bude v pohodě, že je to tady tak nějak normální.
Mohamed chce za svoje služby určitou sumu, která by pro něho byla nejideálnější, ale na druhou stranu taky chce, abychom od něho odcházeli spokojení, a tak se to v něm pere. ovšem nepralo se to dlouho. jak rychle Mohamed vypěnil, tak rychle i zchladl. na náš návrh přistupuje, i když z toho prý za práci budou mít jen 100 dirhamů a není tedy ještě úplně spokojený. my taky nejsme - získali jsme sice "naši" cenu, ale nechceme ho nechat rozladěného a odjet. Hassan nám radí dát ještě Mohamedovi nějaký dárek - Jindřich loví malý švýcarský nožík a odznáček s českou vlajkou. smlouvání není prostě jen o cenách, ale, snad dokonce ve větší míře, i o pocitech. spokojenost je teď na obou stranách, i když to mravenčení z vypjaté situace ještě nezmizelo. 

obtížné montování pedálu

snažíme se je pochopit. vidí to asi takhle: máme na to, abychom sem přijeli + máme na to, abychom si udělali krásný výlet do pouště s velbloudy + jsme prostě Evropani, a tak oproti nim jistojistě bohatší. vysvětlujeme i naši situaci, aby oni mohli pochopit nás: naše auto je celý náš majetek + zároveň naše bydlení. když se ale zamyslíme, to o tom majetku vlastně není tak úplně pravda, protože spoustu věcí máme ještě v Čechách (a nejen movitých, sice ty nemovité nejsou tak úplně naše, ale zázemí tam máme). ovšem snažíme se neplýtvat, neutrácet za zbytečnosti. přesto jsme pořád majetkově bohatší než oni a oni si myslí, že až na tom budou stejně jako my, tak se budou mít lépe. otázkou je, jestli to tak bude.

konec dobrý, všechno dobré. vydáváme se tedy za plněním dalšího úkolu. zatímco my čekali na pedál, Jirka s Míšou se informovali v jednom hotýlku na výlet s velbloudy. zjistili ceny a podmínky. Hassan nám však nabídl návštěvu penzionu Adrar, kde můžeme nezávazně zjistit totéž a pak se rozhodnout. vedli nás s Helen - zase na mopedu - a tak jsme po prašné cestě plné výmolů dojeli skrze Hassana ke splnění třetího a posledního úkolu toho dne. parkujeme ve dvorku před Adrarem a následuje několikadenní velká nálož smlouvání a nových známostí.