z Dukly k Solinské přehradní nádrži

u Dukly jsme nocovali dvakrát na stejném místě. stává se to pro nás takovým milým pravidlem - alespoň místo lépe poznáme. pak už jsme potřebovali hledat, kde koupíme měnič napětí, jenžto se nám porouchal. koukli jsme ještě na Jana Pavla kráčejícího (Jana Pavla II. mají vůbec všude možně), kříž z rukou, sochu jakéhosi tápajícího a místní kostel (zvonice, jak bývá často, byla venku). v Polsku se vůbec všude možně vyskytují různí svatí, a to i na zahradách soukromých domů (panenka Marie vyhrává na plné čáře). kostely a kostelíky jsou pak také na každém rohu - třeba i v chatové osadě u Solinské přehrady.

a pak už jsme vyrazili do Sanoku, kam jsme upínali svoje naděje ohledně nového měniče. jenže byla sobota, a tak nějak zavřeli obchod, který nám byl doporučen v běžném elektru (to jsme našli prostě tak, že jsme jeli městem a koukali, kde by asi mohli něco vědět). tak jsme koupi měniče nechali na pondělek (nakonec to bylo později) a alespoň koukli na pozůstatek Molotovovy linie (rozstřelený bunkr, který jsme našli zarostlý v keřích na dně jámy, kam dnes místní vyvážejí kompost) a zpustlý hřbitov ruských padlých.

rozhodli jsme se pak odjet z města k, ne příliš vzdálené, Solinské přehradě, kde jsme doufali v nalezení krásného místa na spaní u vody. cestou jsme vynechali ruiny kláštěra v Zagorzu (ten jsme si nechali na zpáteční cestu do Sanoku) pak jsme asi tak dvě hodiny objížděli extrémě turisticky obstavěné Solinskie jezioro (obvod asi 32 km). naštěstí jsme ho neobjeli celé a našli jsme pěkné místěčko u silničky vedoucí k jedné z vesniček (Werlas). na place, kde skládají dřevo z lesa, za ovtevřenou závorou. v noci začalo pršet - - tak jsem se klepala, že z bláta nevyjedem.

vyjeli jsme!!! do Werlasu, a to pozdě, poněvač celý den pršelo, jen večer se udělalo lépe. tak jsme koukli na kostelík, prošli se kolem vody, kde jsme posbírali nějaké odpadky, poseděli na padlých stromech, viděli plavce v neoprenech, našli sandály a 5 zlotých (naše první polské peníze, byl za ně chléb typu molitanopolystyren a tři jablka). pak večer našli jiné místečko na přenocování. také u dřeva, ale více kamenité a bez závory. a zas pršelo. v noci a ve dne. a tak jsme si zatopili a bylo nám teplíčko. 

bohužel nám byly malé

takhle jsme v ty deštivé dny sušili věci

další den večer zase lépe. navštívili jsme druhou vesničku Zawóz. byl krásný večer, měsíc vyšel, hvězdy svítily. doufali jsme v lepší, sluncem prozářené, zítřky. tak jsme si naplánovali na další den velký výlet. a ráno zase déšť. nic jsme se ho nebáli a vyšli kolem menší z přehrad (Myczkowskie jezioro). vedla nás značka modré srdce v bílém poli a srdeční záležitost to tedy byla - na kluzké strmé a křivolaké cestičce jsme málem popadali do vody. 

pod nohama kluzký jíl, mokré kamení, kořeny a listí

došlapovalo se nám opravdu lehce...a čvachtavě

cedule varující před medvědy (snad nějaký šprým v tak hustě turistické oblasti)

za hrází (tedy v polovině cesty) jsme šli celou cestu zpět po asfaltu (to byla tedy nuda..). mě napadlo, jestli na nás Cecil na parkovišti čeká, jestli mu někdo neublížil. 

a čekal

došli jsme k němu na etapy - já s Křupkami šla vařit polský instantní boršč (dovezený z Čech..jako blázni..) a Jindřich obhlížel místo na spaní.

místo bylo sice blízko městečka Soliny, hráze Solinské nádrže a přilehlé "uličky hrůzy" (rozuměj tím uličku tvořenou stánky se serepetkami pro turisty, které koupíš kdekoliv jinde a většina je vyrobena v Číně), ale bylo klidné a blízko řeky San. další den jsme chtěli kouknout na hráz, ale zase pršelo, tak jsme něco podělali-dodělali v Cecilovi a večer skrz již, naštěstí, pozavíranou "uličku hrůzy" přešli hráz tam i zpět (je to tam taková promenáda).

také jsme v té oblasti ještě hledali další pozůstatky Molotovovy linie, místo nichž jsme našli jakési retorty v bývalém lomu. retorty měli nalepené plastové imitace nýtů..

co tohle mělo znamenat???

a pak hurá na kláštěr v Zagórzu!!!