léčebna mezi vesnicemi

takže jsme zde: 50°8'19.908'N 22°31'28.590'E. čtvrtý den.  Jindřich jest nemocen, tak čekáme až se uzdraví. čtvrtý den už je moc - včera jsme měli dvě návštěvy. asi proto, že jsme hnedka vedle silničky spojující dvě vesnice. která mimochodem zrovna vedle nás vede přes řeku po vrzajícím a vlnícím se mostě zůženém na obou koncích, takže všichni na obou koncích zpomalují až zastavují (teda krom cyklistů, babetistů a polských fiatů).
první návštěva byla za dne. milá paní policistka s panem policistou - ptala se, co tu děláme. my řekli pravdu. ona řekla, že čtyři dny už jsou dost, a že lidi volali. prověřili pasy. pak se zeptala, jestli něco nepotřebujeme. poděkovala, rozloučila se a odjeli.
druhá byla večer za tmy. čtyři typani v autě dunícím hudbou. zabušili na dveře. když šel Jindřich ven, měla jsem trochu strach (trochu víc teda no, ale zase jenom chvilku). zeptali se odkud jsme. a že prý si mysleli, že jsme ti arabáči. no a nebo rumuni. to by bylo blbý. ale že jsme češi, sousedi, tak je to v pohodě (asi si oddychli, že se nemusejí bít) byli již trochu podroušeni, jak se asi sluší na páteční večer. podali si s Jindřichem ruce na rozloučenou a odjeli.

takže všechno v klídku a v pohodě, až na ten kašel. prý se s běžným kašlem tělo vyrovná, bez ohledu na to jestli přijímá léky či ne, průměrně za 18 dní - no nevím, to už by byla fakt provokace.
předvčírem jsme shlédli televizní inscenaci Jak je důležité míti Filipa. opravdu doporučuji ke shlédnutí. a to i v případě, že nebudete mít vedle sebe Jindřicha fackujícího Abraháma a Hanzlíka s Konvalinkovou rukávem svetru, aby odehnal jepice na monitoru. včera jsme viděli asi deset srnek, slyšeli několik sojek, přivřela jsem si palec do dveří a vylezla jsem na stoh. taky jsme už raději seděli při svíčce, poněvač slunko za dne moc nesvítí, a tak nedobíjíme.
a dneska...dneska jsem (už popáté za tento týden) jela pro vodu do krámu, poněvač jsme si nenatankovali naše zásobní barely a na kole teda těch 40 litrů nepovezu. a vařila jsem polívku.





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p...
Další informace

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

aktuální poloha (25. března 2018)

Obrázek
foceno přes zatemňující fólii, houpeme se moc na to, abych šla ven jedeme z Afriky, jedeme do Evropy Maroko máme za zády a smutníme za muži v džilabách, bláznivých řidičích, všech co nosí pantofle, tajinech a kuskusech, marockym berberskym čaji. jednou se vrátíme a snad to tam bude pořád tak fajn :-)
Další informace