Radymno

po tom, co jsme naznali, že bude lepší opustit naše "teplé" místečko u mostu (nakonec jsme ho ani nepřejeli, i se sklopenými zrcátky by pro nás byl moc úzký - škoda) jsme odjeli kousíček dál do Radymna, kde jsme doufali, že bude kemp. ale nebyl (ten byl v úplně jiném městečku, ale já myslela, že je to tohle...). zato tam byla blízko benzínka - tedy voda k pití, zatopená pískovna - tedy voda k mytí a celkem klid, i když jsme byli blízko silnice. 
přijeli jsme tam už za tmy a další den bylo krásně, zůstali jsme asi čtyři dny, protože se k Jindřichovu kašli přidalo moje bolení hlavy. takže jsme byli oba jak zpráskaní psi a nedá se říci, že bychom ty dny strávili nějak plodně (krom zařízení internetu, nákupu, sehnání vody, pár procházek kolem vody v celkové délce trvání asi 2 hodiny a obhlédnutí nového kostela). a ještě k tomu bylo krom toho prvního dne fakt hnusně šedivo, deštivo a sychravo a vlezlo a vlhko. Je zajímavé vidět, jak se jeden den ve vodě odráží modrá obloha a krajina je rozzářená sluncem. a druhý den (a to několik) je všechno prostoupeno tou šedí z mraků.
ale zvládli jsme to a teď už je líp. teď jsme u Švejka v Przemyslu (tedy v Přemyšlu). sice je pořád hnusno, ale my máme víc energie.
to bílé na hlavě psíčka je Křupka (a psíček sedí před Švejkem)


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p...
Další informace

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

aktuální poloha (25. března 2018)

Obrázek
foceno přes zatemňující fólii, houpeme se moc na to, abych šla ven jedeme z Afriky, jedeme do Evropy Maroko máme za zády a smutníme za muži v džilabách, bláznivých řidičích, všech co nosí pantofle, tajinech a kuskusech, marockym berberskym čaji. jednou se vrátíme a snad to tam bude pořád tak fajn :-)
Další informace