Rocky Cecil

chtěla jsem, aby mělo naše auto jméno. poněvač aby mu to nebylo líto. a "Boxík", "Pažout" nebo "Pežout" to by bylo opravdu nijaké...
ještě když jsme byli v Rumunsku, tak jsme jméno vymysleli. pod vlivem událostí, které nás, nebo spíš jeho potkaly a stále potkávaly. jaké poruchy měl a jak se po opravách vždy brzy oklepal. jak jsme s ním ještě v Čechách zapadli a nakonec vyjeli. jak jsme na Slovensku večer nenastartovali a pak ráno ano. jak v Rumunsku u jezera Vidraru nemohl vyjet kopec a pak ho s vypětím všech sil vyjel (jak u toho řval). jak zdolal Transfagarašskou magistrálu, rozblácené a rozbité cesty kterými jsme ho tahali. a protože je to (Peugeot) Boxer, tak jsme si vzpomněli na Rockyho. a poněvač je to opravdu drsňák (uplně vidím, jak vybíhá ty schody), bylo vymalováno.
jen mně se to zdálo takové jakési nějaké obyčejné – kolik takových týpků jménem Rocky běhá po světě...a jelikož jsem tenhle blog musela nazvat „cestajececil“ (protože cestajecil už byla obsazená). tak volba byla jasná.
a na Slovensku na „našem místě“ u vrzajících stromů jsme ho pokřtili.



Komentáře

  1. Anonymní25. listopadu 2017 v 3:28

    Tak to zkoušíme před výpravou z SHčka v sobotu, 25. listopadu ve 12:28 hodin.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p...
Další informace

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

aktuální poloha (25. března 2018)

Obrázek
foceno přes zatemňující fólii, houpeme se moc na to, abych šla ven jedeme z Afriky, jedeme do Evropy Maroko máme za zády a smutníme za muži v džilabách, bláznivých řidičích, všech co nosí pantofle, tajinech a kuskusech, marockym berberskym čaji. jednou se vrátíme a snad to tam bude pořád tak fajn :-)
Další informace