Rzeszov (Řešov)

o naší malé anabázi s měničem jsem již psala, tak to vynechám. ale chci sem dát pár fotek z města, do kterého bychom se díky tomu nedostali, takže bychom neřešili (nebo možná později) rozdíl mezi havranem, kavkou a vránou.
a neviděli bychom, jak si dva havrani dělí jeden ořech napůl
neviděli bychom kostel s předsochou Jana Pavla a kostel s obrazem Jana Pavla. 
neviděli bychom obelisk-pomník revolucionářů, park Bernardýnů (ať to byli psi nebo lidi, měli tam hezký fontány).
neprojela bych se na kole mezi krásnými sochami-náhrobky po místním starém hřbitově.
nepili bychom Jasne Pelne na ulici 3. máje, kde má sochu Tadeusz Nalepa, takže bychom teď když to píšu ani neposlouchali jeho blues.
zátiší s ornamentálním košem, plechovkou a věží
neviděli a neslyšeli bychom multimediální fontánu.
nekoukla bych se do očí fotografu Januszovi a jeho skwaf na kruhovém nadchodu.
nevěděli bychom, že je tam na Rynku Česká hospoda s Plzní, Kozlem a Bernardem.
nepředstavili bychom si, že se dá přespat u sídliště u parku Sybiraków na parkovišti pro informatickou školu (tam jsme fotili ty havrany a spali tam dvě noci)

a nikdy bychom nezakusili, jaké je to být "podezřelý z homosexuální pedofílie". to když mě Jindřich fotil, jak cvičím na strojích vedle nichž bylo hřiště, kde pobíhaly děti a někdo na něho zavolal policii. koukli do foťáku, koukli na mě. zeptali se mě, odkud jsem (znali pardubickou plochou dráhu) a jak se jmenují moji rodiče (takže Marcela a Ladyslaw, který měl být dokonce Wladyslaw). asi jako jestli mě snad Jindřich neunes nebo co...
a koupili jsme si simku s daty, kterou se nám nedařilo dlouho zprovoznit, takže jsme v Řešově zůstali déle, než jsme chtěli. ale teď už sedíme v Cecilovi u řeky mezi vesnicemi Wólka Malkowa a Chodaczów.
a zase prší...







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Transfagarašská magistrála - spaní a cesta dál

Obrázek
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O  spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p...
Další informace

Transfagarašská magistrála - začátek

Obrázek
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách  na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-)   pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Další informace

aktuální poloha (25. března 2018)

Obrázek
foceno přes zatemňující fólii, houpeme se moc na to, abych šla ven jedeme z Afriky, jedeme do Evropy Maroko máme za zády a smutníme za muži v džilabách, bláznivých řidičích, všech co nosí pantofle, tajinech a kuskusech, marockym berberskym čaji. jednou se vrátíme a snad to tam bude pořád tak fajn :-)
Další informace