ještě trochu Slovenska a taky Polska

po tom, co jsme se najedli v Hnúšti, jsme v pozdním odpoledni – večeru odjeli jen pár kilometrů do Tisovce, abychom natankovali palivo pro Rockyho. a abychom se v sedle Dielik rozhodli, že se potřebujeme projít. po turistické značce, žluté, jsme šli kus nahoru, kde jsme objevili na cestě bobek. a byl to dozajista medvědí bobek, protože jsme pak ušli už jen pár metrů a museli jsme se vrátit, jelikož jsem se bála, že někde vyplašíme krvežíznivého medvěda a ten nás sežere..

u auta jsme zjistili, že ale ještě nejsme dost vybití, tak jsme se šli proběhnout po cestě do kopce – já vyzbrojená rolničkami, aby o nás medvěd věděl – třepala jsem s nimi na zápěstí celou dobu. a to aj když Jindřich prozkoumával místo, kde bychom se mohli utábořit.

takhle to tam vypadalo za krásného slunného dne

už bylo šero, když jsme přejeli autem kus po naší běžecké cestě do lesa na krásný plácek s potůčkem tekoucím zvrchu. 

Jindřich udělal ohniště a zůstali jsme zde tři dny. 

v neděli jsme se rozhodli, že nám chybí chléb, a tak jsem se rozjela na kole 4 km z kopce dolů do Tisovce, abych se děsila, jestli to vyjedu nahoru, abych koupila ten chléb a načepovala místní šťavici (minerální vodu) – 3 litry – to ten kopec nikdy nevyjedu..obchod byl již zavřený, což se dalo čekat v neděli odpoledne – poslední chléb si koupila restauratérka z pizzerie a v obchodě měli do dvanácti. zpařená ale v dobré náladě jsem dojela k prameni, kde jsem se osvěžila a ten hrůzný kopec vyjela-vyšla s přehledem. v pondělí jsme na radu místních turistek vyšlapali na Nemcovou s krásnými výhledy a pak se skulili strmou cestou zpět k Rockymu kolem medvědího bobku. a taky jsme křtili, ale o tom v jiném příspěvku.

pohled zpod Nemcové

Když jsme odjížděli zkusili jsme druhou chlebovou šanci. bylo úterý, obchod byl znovu zavřený  – svátek SNP. ale měli večerku! chleba máme!! točíme plné barely dobré vody a 16 litrů šťavice.

vodu točíme zde - sousta lidí se spoustou nádob

vyjíždíme, kocháme se pohledem na Vysoké Tatry (aj přes paneláky v Popradě a strniště za Starou Lubovňou). 

kotvíme před Bardějovem, kde se chceme druhý den kochat pohledem na středověké centrum zapsané v Unescu. trávíme tam celý den v poklidném tempu – jak jinak, proč jinak.

prohlédli jsme si kata

zvony Urbana a Jána

výstavu fotografií

zvenku muzeum Beatles

večer přejíždíme hranice s Polskem a dostáváme se do Magurského národního parku – krajina plná zemědělských usedlostí, pastvin s krávami, zalesněných i odlesněných kopců. a cedulí u silnice – „pozor přes cestu chodí medvědi“, „pozor přes cestu chodí vlci“, „pozor přes cestu chodí rysové“. to bylo něco pro mě – jít si ven vyčistit zuby nebo se vyčurat byl nadlidský výkon. obdivuju ty lidi, kteří tam žijí. ale nakonec jsme na procházce po Magurském parku a pastvinách kolem městečka Krempny, krom krav, viděli jen laň, pár dravců v letu a několik pravých hřibů. Ty jsme sebrali a po přejezdu za Duklu měli k večeři a snídani hříbkové rizoto (to vše za 30 Kč do ceny zahrnuta rýže, olej, kním, pepř, sůl). 

to jsou oni!!!

Jinak jsme na tom výšlapu viděli krásný dřevěný řecko-katolický kostel, hřbitov vojáků I. světové války (mezi nimi Kucchera, Čermák, Storek) a lesní pomník vyvraždění židů ze žmigrodské oblasti s 1250 ostatky. Hrůzné hrůzy válek.

Teď jsme v Dukle. A sosáme internet.

a takhle jsme spali dnes

(no...bylo to zdlouhavé, takže jestli tam jsou chyby, tak se omlouvám...)