Krásná práce, pěkně napsáno. Nebál bych se oslovit i ostatní, myslím že nás obyčejný lidi, kteří ani neví co mají za kopečkem baví sledovat osudy kočovníku jako jste vy! Viděl bych to klidně na články každý týden. Hubert
bezva! po delší době a hned dva komentáře. mám radost :-) a ještě ke všemu pochvalné. byla bych ráda i v případě, kdyby to byla konstruktivní zpětná vazba (to je tak trochu jako kritika, ale taková zaobalená) nebo nezaobalená kritika (tu se chci naučit přijímat). ALE ZA TOHLE FAKT DÍK :-)
ráno 26. června 2017 bylo překrásné. sice jsem se večer bála vyjít dál než dva metry od auta kvůli strachu, že přijde medvěd. taky mě trochu zneklidnilo, tak jako každý večer, že si Jindřich, tak jako každý večer, přichystal polní rýček a sekyrku, kdyby se na nás někdo dobýval. ale v noci jsem spala klidně, protože se, i přes moje obavy, žádný medvěd k nám do Rockyho nedobýval. spali jsme nad vodopádem, takže vedle nás tekl průzračně čistý a ledový horský potok. vůbec tak nějak po té hoře všude tekla voda - kde se tam nahoře asi bere??? :-O spali jsme taky hned vedle silnice a nad námi bylo odpočívadlo, kde zastavovali motorkáři a auta, aby se lidé mohli pokochat výhledem a smočit se v potoce. z aut vystupovali postarší manželské páry, rodinky s dětmi, křehké ženy v šatičkách s muži jimž se pod tričky rýsovaly svaly. tito silní mužové pózovali na kamenech nad potokem v pozici - "já jsem nejsilnější na světě" (tuto pozici můžete vidět níže na fotce). pak sestoupili k p...
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-) pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
foceno přes zatemňující fólii, houpeme se moc na to, abych šla ven jedeme z Afriky, jedeme do Evropy Maroko máme za zády a smutníme za muži v džilabách, bláznivých řidičích, všech co nosí pantofle, tajinech a kuskusech, marockym berberskym čaji. jednou se vrátíme a snad to tam bude pořád tak fajn :-)
Krásná práce, pěkně napsáno. Nebál bych se oslovit i ostatní, myslím že nás obyčejný lidi, kteří ani neví co mají za kopečkem baví sledovat osudy kočovníku jako jste vy! Viděl bych to klidně na články každý týden. Hubert
OdpovědětVymazatbezva! po delší době a hned dva komentáře. mám radost :-) a ještě ke všemu pochvalné. byla bych ráda i v případě, kdyby to byla konstruktivní zpětná vazba (to je tak trochu jako kritika, ale taková zaobalená) nebo nezaobalená kritika (tu se chci naučit přijímat). ALE ZA TOHLE FAKT DÍK :-)
Vymazat