mezi topoly a krásnými kopci jsme přijeli ke hřbitovu (u vesnice Alfacar) nad Granadou. po cestě se mi, mimochodem, podařilo vyfotografovat pár extrapodařených obrázků (za jízdy a přes svodidla; jo jsem fakt dobrá!). sněhová pokrývka byla sice velmi sporá, ale po cestě jsme viděli několik sypačů a shrnovačů, kteří čekali "až to začne!". nezačalo však nic, kromě silného větru, kvůli kterému Jindřich málem počural tři kříže z bílého kamení (u hřbitovní zdi). my na něho čekaly v teplíčku a spinkaly, teda kromě mě samozřejmě. já jsem totiž hledala místo, kam se uchýlíme na noc. našla jsem, když bylo kolem páté večerní. podle navigace a Jindřichova, tentokrát střízlivého (a vyčůraného), odhadu jsme měli na spací místo dojet za necelou hodinu. a to jsem si myslela, že je přestřelený. nebyl !!! naše navigace nás opět "nezklamala". projížděli jsme městem a obdivovali krásnou architekturu a umění (kostely, býčí arénu, sochy na hlavní třídě). plynule jsm...
jak jsme se blížili k horám, bylo nám čím dál tím jasnější, že se opravdu musíme jednoho čtyřicetilitrového barelu vody zbavit, abychom Cecilka nepřetěžovali. tak jsme si zastavili v prvních, ještě mírných, serpentýnách na odpočívadle u silnice a dali si příjemnou studenou sprchu. a už nebylo vedro :-) pak cesta nahoru kolem malého vodopádu, kde jsme nasáli první doušek čerstvého vzduchu. na prvním možném zastavení jsme se prvně pokochali výhledem dolů. a podruhé jsme se pokochali pohledem dolů. a u tohohle obrněného obytňáku (rulota fortificata;-) - ne tak se to doopravdy neřekne) jsme se rozhodli přespat. a po celém tom krásném dni jsme si dali pívo na dobrou noc a tohle se stalo 25. června 2017
Komentáře
Okomentovat