mezi topoly a krásnými kopci jsme přijeli ke hřbitovu (u vesnice Alfacar) nad Granadou. po cestě se mi, mimochodem, podařilo vyfotografovat pár extrapodařených obrázků (za jízdy a přes svodidla; jo jsem fakt dobrá!). sněhová pokrývka byla sice velmi sporá, ale po cestě jsme viděli několik sypačů a shrnovačů, kteří čekali "až to začne!". nezačalo však nic, kromě silného větru, kvůli kterému Jindřich málem počural tři kříže z bílého kamení (u hřbitovní zdi). my na něho čekaly v teplíčku a spinkaly, teda kromě mě samozřejmě. já jsem totiž hledala místo, kam se uchýlíme na noc. našla jsem, když bylo kolem páté večerní. podle navigace a Jindřichova, tentokrát střízlivého (a vyčůraného), odhadu jsme měli na spací místo dojet za necelou hodinu. a to jsem si myslela, že je přestřelený. nebyl !!! naše navigace nás opět "nezklamala". projížděli jsme městem a obdivovali krásnou architekturu a umění (kostely, býčí arénu, sochy na hlavní třídě). plynule jsm...
(myšlenky a popsané děje berte s rezervou jako ostatně všechno, co vidíte napsané kdekoliv) občas se nám stane, že si vzpomeneme na Maroko (docela často to je vlastně). ty vzpomínky nejsou ani tak moc vybledlé, jako spíš neúplné . dáno je to tím, že se většinou jedná o takzvanou vzpomínku prostou - jdu si takhle procházkou a najednou mi v mysli vytane obrázek kupříkladu z Fesu. jindy se stane, že vzpomínku vyvolá užití marockého předmětu, pak se jedná o vzpomínku doplněnou - tedy vzpomínka plus kupříkladu sklenička z Maroka držená v ruce (nebo koberec vytažený zpod linky v Cecilovi, na který jsme skoro zapomněli). tyto dvě vzpomínky, tedy prostá a doplněná nás provázejí poměrně často. velice výjimečně však nastane situace, již jsem vytvořila ve Francii - tedy vzpomínka úplná tedy dovršená ! kupříkladu tím, že do marockých skleniček nalijete zeleno-mátový čaj (bez pěny tudíž není marocký ani berberský, protože zde: https://cestajececil.blogspot.com/2018/08/stalo-se-v-bre...
Francie - Chateauneuf-du-Pape - vinice aneb: mrzká lopota za minimální francouzskou mzdu :-) již téměř tři týdny hledíme přes vinice na zříceninu nad Chateauneuf schováni před sluncem pod velikou borovicí, která nám při mistrálu buší větvemi do střechy a přes tohle chodíme každý den do koupelny, abychom smyli pach z postřiků, jenž ulpívá na oblečení i na kůži... spolu s námi nasmrádají: Denis (Anglie), Lova (Belgie), Magda a Piotr s Dorotou (Polsko) a dodávkoví sousedi Ivka s Davidem (Čechy a Morava) à la prochaine mes amis et amies
Komentáře
Okomentovat