jak nám je na vinici (květen, červen, červenec)
jsme šťastní lidé!!! naše štěstí spočívá v tom, že je nám dopřáno zažívat extrémní podmínky tam, kam bychom za nimi nikdy nejeli. tak třeba za deštěm bych se vydala do deštného pralesa (doufám tedy, že tam v období dešťů stále pršívá, když je všude takové sucho). ale nenapadlo by mě, zajet si takhle v začínajícím jaře za propršeným měsícem a půl do španělské Andalusie. no a prosím, už nemusím do Amazonie, měla jsem to minulý rok v Benalmádeně - nejchladnější a nejdeštivější jaro za posledních třicet let, které pokračovalo i na severu Maroka (v Chefchauenu se i místní chodili dívat na přeplněné koryto potoka takoucího z kopců). stejně tak jako za deštěm do rovníkového pásma, jela bych za horkem a suchem na Saharu. jenže po pobytu v Chateauneuf-du-Pape, městečku ležícím uprostřed vinic plných keřů révy, ale především sluncem vyhřátých kamenů sálajících až do hluboké noci teplo naakumulované ze slunce, jsem přehodnotila svoje stereotypní názory a všem milovníkům horkého větru v...
