cestacil

( MALÝ OMLUVNÝ ÚVOD: někdo by si mohl říct, že na tenhle blog házím bobek, ale i když jsem pro písmo tohoto textu vybrala hovínkovou barvu, není tomu tak ... jen jsme byli nějakou dobu bez internetu a nasávali zase cestovní vjemy. to když jsme se na dva měsíce zdejchli z turistické zóny na západ od Málagy a vydali se směr Portugalsko. naším pomalým stylem cestování nám jen cesta na hranice (asi 300 km) trvala měsíc, ale užili jsme si to moc - objevili krásy Sevilly a jednu bezva "areu recreativu" se supí rezervací. zatím pár postřehů z Portugalska a později (a snad to nebude za půl roku) napíšu víc: Portugalština je bláznivý jazyk; Portugalci jsou méně družní než Španělé, ale mají lépe uklizeno; útesy na pobřeží se zpěvem racků jsou jak z meditačního videa na youtube; a oceán ten vám dělá vlny, že když do nich skočíte, tak máte písek až za ušima a voda vám vytlačuje mozek z hlavy) a teď si můžete konečně užít zase trochu Maroka. já jdu dělat bramborový salát, protož...

ocitli jsme se v Seville. nebyl to zprvu takový šok, protože příjezd do města byl velice klidný, ale ten první den (dva) jsme přivykali rachotu a provozu a davům (po tom, co jsme strávili skorotýden za skřehotání žab mezi kopci, stromy, supy, kozami a ovcemi). Sevilla je příjemné město plné turistů propletené cyklistickými stezkami. už jsme viděli tři procesí Corpus Cristi; Zlatou věž, která není vůbec zlatá; katedrálu, která je prý třetí největší v Evropě; zácpu lodiček (ať už si to vyložíte jak chcete) i miliardu vyhlídkových vozů tažených koňmi. pak ještě spoustu a spoustu mnohem zajímavějších věcí, ale to si nechám až do právoplatného příspěvku, který sem dám až dopíšu Maroko a spol. tak asi v létě. JUCHŮŮŮ. naše adresa je ve stínu platanů na ulici, kde má tréninkové hřiště Betis Sevilla a za dvěma rohy i stadion fotbal sice Křupku nezajímá, ale i tak si tu pěkně hoví na opěrce

pohled na duny v Touz Azi El Bide z Touz Azi El Bide , kde se nám naskýtá první krásný pohled na duny, vyrážíme do Merzougy (čti "Merzugy"), kam vjíždíme za pánem na mopedu obloženém trávou a hledáme: a) autoservis - kvůli tomu našemu prasklému spojkovému pedálu; b) výlevku na odpadní vodu; c) hotýlek či kemp, kde nabízejí výlety do Sahary na velbloudu. chvíli jsme popojížděli mezi hliněnými domy rozesetými kolem silnice, z nichž některé sice byly i dílny mechaniků nebo hotýlky, ale vyberte si, když to tam neznáte. jak jsme tam tak bloumali (jestli se dá autem vůbec bloumat), oslovil nás místní mladík Hassan (za mladíka se považuje i Jindřich, ale Hassanovi bylo opravdu pod třicet). co jsme hledali, našli jsme tedy v jediné osobě. jakmile jsme Hassanovi vysvětlili naše požadavky na prožití dne, zavedl nás do dílny k mechanikům Mohamedovi a Mohamedovi (začínám je podezírat, že si z nás všichni tropí žerty, když se každý druhý/prvý jmenuje Mohamed).  před dílnou u...

ve Fesu by se dalo bloumat starými uličkami ještě několik dní. a možná bychom si potom mohli přivydělávat stejně, jako mnozí mladí jinoši při vyvádění neznalých turistů z mediny ven. stejně tak by se dalo prozkoumat i jiné (novější) části Fesu, jistě také skýtající mnohá netušená dobrodružství. museli jsme se však již spokojit s dobrodružstvími, které nám chystala cesta do Merzougy (čti "merzugy"), a že jich nebylo málo. čekaly nás na ní jak zážitky očekávané, tak i neočekávané, všechny však nové a neznámé. ale jeden z nich (nečekaný asi tak jako pád z kola, když jedete z prudkého kopce a děláte při tom holubičku) byl již důvěrně známý. ve světle nových okolností se stává úplně jiným - nezbádaným. no takže jako vlastně všechno - nikdy není nic naprosto stejné, a proto lze na všem najít pokaždé něco neokoukaného, neprozkoumaného (i kdyby to byla jen maličkost, a i kdyby šlo jen o to ten rozdíl najít). začnu těmi dojmy dosud neviděnými a nezažitými. jednou z nečekaných věc...

tři roky skoro nepršelo a krajina potřebovala pořádně zalít. to jsme pocítili i při výjezdu z Chefchauenu. loučil se s námi deštěm, ovcemi na kruhovém objezdu a duhou v zahradách. období dlouhého neutuchajícího pršení bylo znát i při pokračování cesty do Fesu. v korytech řek se valila bahnem zhoustlá voda (úplně cítím tu bezradnost ryb, oči zalepené blátem, ani nevěděly kam je ten proud žene). silnice se táhla zelenou krajinou, občas přeříznutá sesuvem půdy, který řešili cestáři na velkolepých strojích. děti ve vesnicích kolem cesty si hrají v blátě, nic jiného jim nezbývá. zase potkáváme pasáčky s ovcemi; vozíky tažené osly a muže nadskakující na jejich hřbetech; dodávkové mercedesy, jejichž střechy jsou obtížené tak, že to hlava nebere (to ještě nevíme, jak budou vypadat nákladní auta víc na jihu). kolem silnice se táhnou polorozbité vodovody - akvadukty. v krajině se začínají objevovat sady olivovníků. nevíme, jestli je to druhem oliv, ale stromy jsou větší než...